Reaguji na téma chystaného pomníku Přemysla Otakara II. ve Vysokém Mýtě, komunikované opakovaně v TRSu a naposledy v článku v MFD. Z něho vyplývá, jak se u takto „nadčasového projektu“ nevyplácí spěch. V regionální tiskovině TRS 4/2011 byl zveřejněn otevřený dopis několika sochařů a architektů. S myšlenkou, že je nutno nejdříve vybrat umístění a až následně řešit vlastní podobu pomníku, se plně ztotožňuji.
Zřejmě nejsem sám, jinak by snad nebyla o peníze nouze. Málokdo však rád investuje do zpochybňovaných aktivit. Přeskočení úvodní fáze má za následek horkou jehlou šitá opatření typu rozšiřování výjezdu z náměstí do Vladislavovy ulice, nebo dopravními odborníky zpochybňované zjednosměrnění vjezdu do centra Pražskou ulicí. Případných veřejných statisícových nákladů na umístění sochy do jejího pravého pruhu před Pražskou branou je si jistě vědomo nejen oněch 16 nepřispěvších zastupitelů. A svádět to na politikaření mi přijde nekorektní.
Navrhuji sebereflexi. Přiznat chybu v úvodní fázi, případně v záměru – je to pomník Přemysla Otakara II., nebo i někoho jiného? Pak snad přibudou i přispěvatelé. Nejen kontroverzní, jako Vít Bárta. Ještě, že nestihl přispět Dr. Rath, který má prostřednictvím své přítelkyně k Vysokému Mýtu také vztah. Jako „alarmující“ mi jinak přichází aktivita zvoucí významné osobnosti na odhalení pomníku, který stojí na hliněných nohou! Bohulibá aktivita totiž, bohužel, hrozí celorepublikovou ostudou.
