Ještě do dneška nám vyšlapané cestičky mezi paneláky připomínají, jak architekti šedivých panelákových sídlišť „mysleli“ na lidi, když jim vydláždili chodníky do pravých úhlů, a oni se tak klikatě dostávali ke vchodům svých příbytků. Teprve za dlouhá léta se pak vyšlapané cestičky postupně vydláždily a cesta domů tak dostala správný smysl. Tak přesně tuto situaci mi připomíná rošáda s novou dopravní obslužností uvedenou do života Pardubickým krajem pod taktovkou společnosti OREDO a s krásným názvem Optimalizace systému dopravy.
Špičkoví teoretici z OREDO, autoři nových jízdních řádů, si zřejmě vzali bílou čtvrtku, tužku, pravítko, kružítko a pak prostřednictvím moderní počítačové techniky především venkovským obyvatelům kraje naplánovali revoluci v cestování za prací a do škol. Teprve teď, pod tlakem starostů obcí, bude dodatečně ona bílá místa v dopravní obslužnosti spojovat a dolaďovat. Zkouším se vžít do situace maminky školou povinných dětí, které jedou do školy a nově musejí v sousední obci přestoupit na jiný spoj. A to tak, že jeden autobus je vyklopí na příjezdové zastávce na začátku obce a „navazující“ autobus je nabere na odjezdové zastávce na konci obce. Opravdu kaskadérský kousek. Děti tedy běhají po silnicích, to v tom lepším případě. V horším případě se také stává, že je přeplněný autobus nepobere vůbec.
Hovořil jsem se zaměstnancem firmy, kterému autobus přijíždí pět minut před začátkem pracovní doby a on olympijským úprkem stíhá doběhnout do práce a ještě se převléknout. Naopak domů z práce po 18. hodině se do leckterých obcí lidé už hromadnou dopravou nedostanou. Zkouším se rovněž vžít do situace seniora cestujícího k lékaři, který musí dvakrát přestoupit a použít tak tři spoje. Ovšem: Na zastávkách najde přestup pouze z bodu A do B, nikoliv už do bodu C. Musí si tedy cestu předem za pomocí svého vnuka náležitě nastudovat na internetu.
Výjimkou nejsou ani různé ceny jízdného. Ze zkušeností starostů vím, že cestující, především děti a senioři jsou též dezorientovaní a nevědí, kolik peněz si mají předem připravit. Jízdní řády nepočítají s prodlevou na odbavení a tak výjimkou není autobus, za kterým se „jenom práší“. Naopak naším regionem vesele křižují prázdné spoje a korunu tomu všemu dávají spěšné vlaky, které znají jen „velké zastávky“, takže po výjezdu z Pardubic zastaví až v Chocni. Koneckonců, jsou přece „spěšné“.
S informováním cestujících si OREDO a potažmo Pardubický kraj také velkou hlavu nedělaly. Někdejší velké informační tabule ještě z doby monopolu ČSAD odvál čas a zdlouhavé proklikávání na internetu nejenže není hobby cestujících, ale ani to není jejich povinnost. Poskytovatel služby přece sám musí usilovat o zákazníka a tedy o to, aby poskytované službě dobře rozuměl a uměl ji využít.
A co se týká včasného předávání připomínek ze strany měst a obcí? Již v červnu 2011 jsem se o tuto problematiku zajímal u starostky Králík. V říjnu jsme na stejné téma debatovali se starostou a místostarosty Žamberka a viděl jsem dokument s logicky pojatými připomínkami k chystajícím se změnám v dopravě. Vím tedy, že připomínky adresovali včas a nejenom starostové z těchto míst.
Podporuji požadavek zástupců obcí na přepracování optimalizovaného systému dopravy, jakož i na dodatečnou diskuzi se zástupci škol i s velkými zaměstnavateli v regionu, která byla zřejmě úplně minimální, anebo žádná, protože si na ni nikdo nevzpomíná. Příště doporučuji více praktického přemýšlení a běžného selského rozumu; méně vzletných frází a méně práce od zeleného stolu. I ten, kdo absolvoval „vyšší dívčí“, se tím dokáže řídit.
