Za nedávno schválenou senátní novelou zákona o pozemních komunikacích, která dovoluje cyklistům na cyklostezkách a silnicích třetí třídy až 0,8 promile alkoholu, stojí senátoři Škromach s Valentou, což je jistě samo o sobě o důvod navíc k opatrnosti a pochybnostem. V tomto případě však souhlasím, bez ohledu na předvolební populismus, který za tímto návrhem bezpochyby je. Zákon však zatím ještě neplatí, vyjádřit se musí ještě dolní komora Parlamentu.
O nějaké toleranci alkoholu pro cyklisty se u nás nediskutuje poprvé, Zbyněk Stanjura před časem v Poslanecké sněmovně vypočítal, kde všude nějaké tolerance platí: v Rakousku, Německu, Andoře, Belgii, Dánsku, Finsku, Francii, Velké Británii atd. Naopak nulovou toleranci mají v Bělorusku, Estonsku, Maďarsku, Maroku, Moldavsku, Rumunsku, Rusku… Západ toleruje, kdežto Východ netoleruje, Západ víc věří občanům, Východ je víc buzeruje a méně jim důvěřuje, dodal k tomu Stajnura.
Podívejme se k našim západním sousedům. Německo i Rakousko tolerují alkohol nejen pro kolaře, ale i pro řidiče, přitom víme, že tamní řidiči patří k těm nejohleduplnějším. V Německu pro cyklisty neexistuje v podstatě žádná stanovená hranice alkoholu, resp. postihy hrozí až při více než 1,6 promile v alkoholu v krvi a při nižší hladině hrozí pokuta jen v případě, že cyklista zaviní nehodu. Při silniční kontrole však vždy musí prokázat, že je na svém kole schopen bezpečné jízdy. Naši senátoři se inspirovali rakouským modelem, tedy 2 – 3 piva, ale jen na cyklostezkách a silnicích třetí třídy a žádná tolerance v případě, že cyklista způsobí nehodu. Cyklista musí být také vždy schopen prokázat svoji schopnost řídit kolo.
Debata o mírné toleranci alkoholu pro cyklisty je také debatou o svobodě. Kdo z nás si při jízdě na kole s přáteli nikdy nedal jedno či dvě piva? Zlegalizujme současný stav, protože zákony, které většina společnosti stejně nedodržuje, ředí respekt k právu.
Jiří Čáslavka - kandidát do Senátu na Pardubicku, Přeloučsku a Chlumecku
