Ráda bych se s vámi podělila o pocity ze setkání vojenských veteránů sloužících v červených baretech u 7. výsadkového praporu VÚ 7374- jednotky zvláštního určení v letech 1961-1969 v Holešově.
Toto setkání pro mne mělo dvě významné roviny. V roce 1965 byla jedna z rot pluku přesunuta do Chrudimi, města, se kterým mě váže silné pouto. Nesmírně mne těší, že i po 45 letech slyším všude okolo sebe tolik pozitivních vzpomínek na město 200km vzdálené, na mé město. Holešov a Chrudim tu skloňují takřka v každé druhé větě. Jánovi z Košic se lesknou oči, když vypráví o domácích buchtách od mé babičky, která klukovi z druhého konce republiky na rok suplovala rodinu. Je radost sledovat sedmdesátníky v červených baretech na šedivých hlavách jak se přátelsky objímají. Jejich smích je jako droga. Na toto setkání jsem doprovázela svého tatínka, který byl také jedním z nich. Jsem pyšná na něj i na to, že jsem občan města Chrudim.
Rovina druhá a neméně důležitá je 45. výročí neoprávněného vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Kapitola tohoto útvaru se uzavřela právě v roce 1969, rok po začátku okupace. „U pluku se objevily v průběhu let 1968/1969 oportunistické tendence, které vedly k netřídnímu a nacionalistickému posuzování situace a antisovětismu. Pluk poskytoval plnou podporu silám bránícím konsolidaci.“ Přetlumočeno - bránil se spolupracovat s okupačními vojsky.
Přede mnou stojí hrdinové. Lidé, kteří neuposlechli rozkazu ministra obrany. Velitel pluku pplk. Vladimír Košan postup sovětských vojsk ostře odmítl, nedal sovětské jednotce požadovanou pomoc. Vedení pluku zaujalo zásadní postoj a nevedlo se sovětskými veliteli žádná diplomatická jednání.
Za svou odvahu tito muži zaplatili. Byli degradováni, vedeni v seznamech Státní bezpečnosti jako Nespolehlivé osoby. Jejich hrdinný postoj negativně ovlivnil na desetiletí celé jejich rodiny.
Tváří v tvář těmto vzpomínkám si uvědomuji, že se musíme mít neustále na pozoru, abychom v blízké budoucnosti se slzami v očích nezatínali pěsti jako v roce 1968. Nenechme se ukolébat pocitem bezpečí a klidu, který je velmi relativní. Současná politická situace a posilující preference komunistů mě o tom přesvědčují. Za svobodu musíme bojovat.
