Rozdíly za hranicemi bývalých Sudet jsou někde patrné dodnes a značné jsou především ty sociální. Místní politici i hybatelé se je snaží spolu s podporou „z centra“ smazávat. Předpokladem je třeba dostupná lékařská péče, se kterou však bývá problém.
Přestože hranice Sudet od konce druhé světové války neexistuje, její přítomnost je mnohde stále znát. Prokázala to studie vědců Pavlíny Netrdové a Matěje Korčáka z Národního institutu SYRI. Zatímco věková struktura obyvatelstva se postupně vyrovnala, rozdíly ve vzdělanosti mezi Sudety a vnitrozemím se v průměru zvyšují.
„V datech na lokální úrovni obcí nám na hranici dlouhodobě vychází statisticky významný zlom. Protilehlá pásma obcí přímo sousedící s hranicí se liší ve volebním chování, fluktuaci obyvatelstva, míře nezaměstnanosti nebo počtu let školní docházky,“ přiblížil Korčák s tím, že nicméně nejde o jednolité území.
Patrné to bylo třeba při volbách do Evropského parlamentu, kdy v případě kraje o výsledcích rozhodla mobilizace voličů v obcích dále od Olomouce a v příhraničí.
Ohrožená území
Území bývalých Sudet v regionu se z velké části překrývá s plochou dnešního kraje. Zároveň celkem deset ze třinácti jeho obcí s rozšířenou působností spadá do kategorie hospodářsky a sociálně ohrožených území.
Sudety
Označuje se tak pohraniční české území obývané od středověku převážně německy mluvícím obyvatelstvem. V kraji se jednalo o severní část území sahající na jihu až po Olomouc a Lipník nad Bečvou a Hranice.
„Určitě nelze zdaleka všechno dávat za vinu poválečným přesunům, ale obecně se dá říci, že přerušení dlouhodobé sociální a kulturní kontinuity v důsledku někde téměř až kompletní výměny obyvatelstva po roce 1945 problémy pohraničních regionů urychlilo, nebo dokonce znásobilo,“ sdělil člen výzkumného týmu.
Ačkoli přesný počet vyhnaných českých Němců není znám, lze ho s určitou tolerancí odhadovat například na základě porovnání výsledků sčítání lidu mezi roky 1930 a 1950.
„Z toho vyplývá, že na severu Olomouckého kraje spadajícího pod území protektorátu žilo po válce o 215 tisíc lidí hlásících se k německé národnosti méně. Početně se tyto regiony podařilo dosídlit asi jen z půlky a hustota zalidnění tím zde klesla až o třicet obyvatel na kilometr čtvereční,“ vypočítal Korčák.
Zároveň upozornil, že z demografického pohledu přišly za vidinou nového života především mladší věkové skupiny.
„O socioekonomických charakteristikách dosídlenců sice nemáme dostupná data, ale řada zdrojů zmiňuje jejich podprůměrnou ekonomickou situaci a nižší vzdělanostní úroveň. S tím také souvisí, že organizace odsunu i dosídlení se zhostila komunistická strana, která tím získávala důležité politické body,“ připomenul výzkumník výrazný úspěch KSČ v osidlovaných oblastech v prvních svobodných parlamentních volbách v roce 1946.
Pomůžou investice, radí sociolog
Podle statistiků však obyvatel kraje ubývá – za poslední desetiletí přišel o zhruba 8 500 lidí a navíc stárne. Aby lidé neodcházeli do větších měst, snaží se radnice lákat mladé rodiny, ať už porodným, nabídkou škol a školek, nebo novými byty.
„Když se ptám lidí, skoro všichni mi řeknou, že potíž je dopravní dostupnost a zdravotní péče. Že je to od nás všude dál, s tím si nějak poradíme. Ale chybí dětský psychiatr, ortodoncie, a když nám teď vypadli dva zubaři ze systému, jsou bez něj třeba dva tisíce lidí. Byla jsem na VZP za ředitelem a ten mi řekl, že zubaři nejsou,“ líčí starostka Jeseníku a předsedkyně Sdružení měst a obcí Jesenicka Zdeňka Blišťanová.
Sociolog Vojtěch Bednář, jenž se věnuje vztahům centra a periferie, vidí k řešení dvě cesty.
„První je podpora vzdělávání a kvalifikace obyvatel okrajových regionů. Jejím nedostatkem zůstává, že vede k jejich odlivu – lidé prostě odcházejí pryč do míst, kde si vydělají více,“ zmínil.
„Druhou cestou je podpora investic, rozvoje výroby, průmyslu a vůbec ekonomiky v okrajových regionech, a to zejména takových, které vyžadují kvalifikované zaměstnance. K tomu je potřeba ony regiony ‚připojit‘ – investovat do komunikační sítě, dopravy, snadného spojení s centry. To je základ pro udržení lidí i zvýšení jejich životní úrovně,“ dodal Bednář.
Hejtmanství má na rozvoj regionů zaměřených několik projektů, například Restart Jesenicka a Šumperska nebo Podpora hospodářsky a sociálně ohrožených území.
Žadatelé o dotace ze znevýhodněných oblastí mají bonusy. Z přebytku hospodaření kraje si navíc rozdělí 400 milionů korun.
Zmíněné Jesenicko žádá o rekonstrukci rozsáhlého úřednického komplexu IPOS, opravu krytého bazénu v Javorníku, hasičské auto pro Žulovou a stavební úpravy hasičské zbrojnice v Mikulovicích.
„Podařilo se nám zároveň přesvědčit ministerstvo pro místní rozvoj, aby vypsalo pro ohrožené regiony speciální dotační program nebo tyto oblasti výrazněji zvýhodňovalo v některých jiných,“ sdělil náměstek hejtmana pro regionální rozvoj Jan Šafařík (KDU-ČSL v koalici Spojenci).
Stejně důležitou roli hrají místní hybatelé. Tedy lidé, kteří pořádají trhy, vydávají knihy o regionu, angažují se ve spolcích, podnikají, rozvíjejí umění nebo třeba obnovují památky a prameny.
Zástupci municipalit, byznysu, vzdělávání, zdravotnictví i kultury se setkají v listopadu na pravidelném festivalu positivJE.
Mezitím zkusí region znovu oslovit lékaře. „Chceme pozvat na prodloužený víkend mediky, třeba se jim tady bude líbit a šli by k nám žít. Je tady krásně. Potřebujeme sem ale dostat lidi, aby se přijeli podívat. Nemůžeme přeci všichni bydlet ve velkém městě,“ podotkla starostka Jeseníku.
Zdroj: https://www.metro.cz/
