Sytý hladovému nevěří, toto přísloví našich předků mi poprvé vyvstalo na mysli, když jsem před čtrnácti lety byla zvolena do funkce starostky obce Libina čítající tři a půl tisíce obyvatel. Obce velmi zadlužené a daňově diskriminované, nacházející se v chudobném regionu Šumperska. Dlouhodobě jsem spolu s dalšími starosty usilovala o změnu rozpočtového určení daní, která by odstranila diskriminaci v příjmech obcí a měst a přinesla městům a obcím nejen v našem regionu finanční prostředky, které jim náleží. Tuto změnu se nám sice před měsícem podařilo definitivně prosadit, ovšem zatím jen v podobě kompromisního návrhu, který namísto původně plánovaných pěti miliard odebírá čtyřem prominentním městům Praze, Brnu, Plzni a Ostravě pouze jednu miliardu na navýšení příjmů v ostatních obcích a městech. Peníze v těchto nejlidnatějších městech přitom bývají užívány často neefektivně.
Současně s tím, jak nelze nalézt prostředky na velké projekty v našem regionu, jsme svědky plýtvání penězi jinde. Nikdo si nedává do souvislostí, že například jen za vícepráce při stavbě pražského tunelu Blanka by mohl být realizován tunel pod Červenohorským sedlem (či jeho velká část). Tunel díky kterému by mohl být atraktivnější náš krásný region, ze kterého teď odcházejí mladí lidé, poněvadž nemají práci, ani služby potřebné k výchově svých dětí.
Šumperský a jesenický region rozdělený horami Nízkého Jeseníku v současnosti propojují dvě komunikace a jedna železniční trať. Komunikace díky místnímu klimatu v zimním období málo sjízdné i přes sebelepší péči silničářů, mých bývalých kolegů. Na zkvalitnění dopravní sítě regionu nikdy nebyly peníze patrně opět proto, že zde bydlí poměrně málo lidí a že problém vylidňování Jesenicka nikoho příliš nepálil. Tento problém ovšem lidi v regionu pálí a peníze k jeho řešení k dispozici jsou, stačí jen přestat plýtvat tam, kde nevědí co s nimi, a přesměrovat je do oblastí, kde jsou potřebné.
