Chalánková (TOP 09): Musíme konečně přijmout princip solidarity zdravých s těžce nemocnými

Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych krátce zareagovala na několik svých předřečníků. Bylo zde sděleno, že krajské volby mimo jiné také reflektovaly zavedení poplatků ve zdravotnictví. Ano, je to pravda. My, co jsme prošli krajskými volbami, víme, jak toto téma bylo pro krajské volby zneužito a jaké bylo nabízené řešení. Řešení, které nabízela sociální demokracie na svých bilboardech bylo, zrušíme poplatky ve zdravotnictví. Bylo mi záhadou, jak to chtějí udělat. Protože jsem krajskými volbami prošla, jak kampaní tak jejich výsledkem, tak vím, co se odehrávalo poté. Poplatky za pacienty byly různým způsobem propláceny z rozpočtu krajů a chyběly úplně jinde. Tyto peníze chyběly na opravy komunikací, chyběly v  sociální oblasti a podobně. Takto byly ochuzovány krajské rozpočty a tento způsob byl více méně obcházením zákona.

Jistě, můžeme diskutovat o formě a principu, jak byly poplatky nastavené. Ale my, co jsme léčili i v dobách rozvinutého socialismu, víme, že v té době jsme se nedostávali k těm možnostem a nemohli jsme poskytnout svým pacientům takovou léčbu, která za hranicemi naší země byla, ať ve formě poznatků tak ve formě léků nebo technologií. Ano, je pravdou, že poplatky, které byly vybírány v ordinacích, byly příjmem toho zdravotnického zařízení, které je vybíralo. Ale zároveň z pojišťoven byly sníženy úhrady, protože s těmito poplatky bylo počítáno. Možná se mohla zvolit jiná forma, kdy pacient nedává těch 30 korun přímo ze své ruky, ale bylo to takto vyhodnoceno jako nejúčinnější a domnívám se, že to takto i nejúčinnější bylo.

Nezapomeňme také, že u dětí byly tyto poplatky ještě také nahrazeny slevou na dani za každé dítě, která nahradila osm návštěv u lékaře a zároveň v  kombinaci s preventivními prohlídkami prakticky pokryla celoroční návštěvu běžného pojištěnce. Ale základní je princip, a ten se nám zde pořád a neustále vrací. Protože před tímto zavedením poplatků nebo i jiná forma spoluúčasti, která bude teprve diskutovaná, my jsme neměli možnost léčit spoustu pacientů, pro které byla nedostupná drahá léčba, ať to byli pacienti onkologicky nemocní nebo finančně velmi nároční pacienti s dlouhodobými onemocněními např. typu roztroušená mozkomíšní skleróza nebo revmatoidní artritida a podobně. Zde se zúročil jak příjem z těchto poplatků tak regulace pojištěnců, protože my musíme hovořit neustále o jednom. Solidarita ve zdravotnictví znamená solidaritu zdravých s nemocnými anebo solidaritu lehce nemocných, kteří mohou připlatit desetikoruny s těmi, kteří v životě nemohou našetřit miliony, které stojí léčba drahých onemocnění nebo urgentních stavů.

Hovořilo se zde také o stropech a sociální únosnosti. Ano, to je úkolem sociálního systému, který zde samozřejmě nastupuje jako následné řešení. Každý doma potřebuje jíst, pít, prát si prádlo a podobně, takže zde se musí nějaká rozumná hranice nalézt, ale není možné, aby z  peněz, které mají sloužit léčbě, lékům, technologiím a podobně, se platily běžné věci, které si člověk platí i doma.

Hovořilo se také o absurditě poplatků za položku na receptu. Jistě. Můžeme o tomto hovořit také a budeme samozřejmě nacházet nebo hledat lepší systém k zavedení tady těchto poplatků. Ale nezapomeňme, že cenotvorba u léků a lékové politiky je velice složitá a tak, jak byly nastaveny ceny za léky na jednotlivých receptech nebo v jednotlivých lékárnách, tato složitost znamenala, že těch 30 korun poplatků za lék bylo odečítáno od doplatku, takže pacient platil o tuto částku méně a zároveň ještě lékárna z tohoto poplatku 30 korun platila daň. Takže léky byly skutečně zlevněny. A tohle se zapomíná vysvětlovat. Bylo to složité, a proto to bylo v  kampani ve volbách 2008 snadno zneužitelné.

Vracíme se opět k tomu základnímu. Je třeba nastolit solidaritu zdravých s nemocnými a těch, u kterých je léčba levná s těmi, u kterých léčba je velmi drahá. Není možné, jak zde již bylo hovořeno a slyšela jsem to, abychom se pohybovali v nějakém virtuálním světě, kde by ta nejdražší léčba byla dostupná pro všechny, protože bohužel musíme se pohybovat s jedním balíkem peněz, a proto je důležité, abychom si takto navzájem vycházeli vstříc.