Seniorů, kteří budou nezbytně potřebovat každodenní pomoc, už má být v roce 2030 až 150 000. Už dnes je ale zátěž žen tzv. sendvičové generace, tedy těch, kterým leží na bedrech starost o dorůstající děti a současně péče o stárnoucí rodiče, obrovská. Řešením by jistě mohlo být ještě více flexibilních pracovních úvazků. Už dnes byměli zaměstnavatelé vyjít vstříc těm, kteří o ně požádají. Nejen proto, že máme zákony, které je k tomu vedou. Především tam, kde zaměstnavatel vnímá a zná potřeby svých zaměstnanců i v osobním a rodinném životě, dosahuje i firma lepších výsledků. Jsou totiž loajálnější.
Navíc si myslím, že pokud žena bude mít zájem pracovat alespoň na zkrácený úvazek, byť s nižším příjmem, měla by získat úlevu z odvodů na zdravotním pojištění pro zaměstnavatele. Pokud pečující osoba nepracuje a stará se o příbuzného doma, pak se tato doba započítává do tzv. náhradní doby pro výpočet důchodu. A myslím, že se blížíme k institutu pečovatelské dovolené. Bylo by dobré prosadit, aby společné sociální pojištění manželů v budoucnu vyrovnalo nižší důchod pečující osoby. Už dnes ale zákon o sociálních službách dává možnost získat příspěvek na péči, z kterého si například penzisté nebo postižení hradí služby. Za rok jim stát zaplatí služby za 20,5 miliardy korun. Je ale velmi důležité, aby měli i lidé, kteří o důchodce pečují, čas odpočívat. Proto stát podporuje odlehčovací služby a připravují se lepší varianty dlouhodobé péče. Znám i případy, kdy je péče o seniora nad síly rodiny. I to má řešení. Je třeba pouze doladit financování dlouhodobé péče v domácnosti nebo v lůžkových zařízeních.
