Cílem navrhovaného nařízení je stanovit pravidla pro sledování závažných přeshraničních hrozeb, a boj proti nim, včetně systému včasného varování.
Konkrétní cíle návrhu nařízení se týkají několika oblastí činnosti – plánování, stálého dozoru a dozoru ad hoc, včasného varování a reakce, mimořádných situací a pandemií chřipky na území EU.
Co se týče oblasti plánování, členské státy mají podle navrhované úpravy povinnost ve spolupráci s Komisí koordinovat své činnosti pro sledování zdravotních hrozeb, včasné varování a reakci na ně. Koordinace musí zahrnovat interoperabilitu národních plánů připravenosti a konzistentní provádění požadavků týkajících se základních kapacit pro reakci a dozor. Pro tyto účely jsou členské státy povinny zpřístupnit Komisi informace o svých předpisech a opatřeních. V souvislosti s plánováním jsou rovněž upravena pravidla, která opravňují členské státy ke společnému zadávání veřejných zakázek na lékařská protiopatření, která by měla upevnit negociační společnou pozici vůči dodavatelům léčiv. Jde i o vytvoření rámce pro společný nákup vakcín nebo uzavírání mezinárodních dohod s třetími státy a mezinárodními organizacemi
Pokud jde o oblast stálého a ad hoc dozoru, nařízení navrhuje zřídit síť stálého epidemiologického dozoru, která by měla zajišťovat nepřetržitou komunikaci mezi Komisí, Evropským střediskem pro kontrolu nemocí a příslušnými vnitrostátními orgány. V případech, kdy je vydáno varovné hlášení týkající se zdravotní hrozby, jsou členské státy povinny zřídit ad hoc síť, jejímž prostřednictvím si budou sdělovat informace o zdravotní hrozbě.
Návrh nařízení rovněž ustavuje systém včasného varování a reakce pro vydávání hlášení, které se týkají vážných přeshraničních zdravotních hrozeb na úrovni EU. Tento systém umožňuje Komisi za určitých podmínek (existence neobvyklé hrozby, dopad na více členských států, potřeba koordinované akce) vydávat varovná hlášení o zdravotních hrozbách. Poté Komise zpřístupní příslušným vnitrostátním orgánům posouzení rizik pro veřejné zdraví prostřednictvím systému včasného varování a reakce. Na základě všech dostupných informací spolu členské státy konzultují a koordinují veškerý postup; pokud zdravotní hrozba přesahuje možnosti členského státu může tento stát požádat jiný členský stát o pomoc ostatní členské státy pomocí mechanismu civilní ochrany EU.1
V situaci vážné přeshraniční zdravotní hrozby s eventuelním vysokým počtem úmrtí či hospitalizací a za podmínky, že koordinovaný postup je nedostatečný, může Komise doplnit opatření členských států pomocí aktů v přenesené pravomoci, jež budou provádět členské státy. Tyto akty mohou být zrušeny na základě námitek Rady či Evropského parlamentu.
Návrh nařízení dále svěřuje Evropské komisi pravomoc za určitých podmínek oficiálně uznat mimořádné situace na úrovni Unie nebo předpandemické situace týkající se lidské chřipky na úrovni Unie.
A konečně návrh nařízení rovněž zřizuje Výbor pro zdravotní bezpečnost skládající se ze zástupců členských států. Mezi hlavní úkoly tohoto výboru patří podpora výměny informací mezi členskými státy a Komisí a pomoc Komisi při koordinaci činností, které upravuje tento návrh nařízení.
Jak jsem si jistá, že návrh obsahuje řadu velmi užitečných instrumentů, tak na druhé straně mám vážné obavy zda v některých ustanoveních nenarušuje princip subsidiarity a nezasahuje do výlučných kompetencí členských států. Návrh vyvolává řadu otázek ohledně praktického fungování celého systému. Např. v případě ad hoc sítě pro monitoring není zřejmé, kdo a jak by měl na úrovni EU rozhodovat o vzniku a zániku sítě, kdo bude provádět hodnocení. Blíže by měl být také objasněn princip koordinace krizové komunikace.
Jsem ráda, že stanovisko vlády odráží tyto mé otázky a myslím, že zástupci MZdr by měli i při dalším jednání postupovat velmi opatrně.
