V březnu tohoto roku odebrala norská sociální služba v Lillerhammeru plně kojenou dvou a půl měsíční holčičku norsko-slovenskému páru, aniž by k tomu byly jakékoliv zjevné důvody. Barnevern tento krok písemně zdůvodnil znepokojením nad nedostatečným očním kontaktem dítěte s matkou; matka je po dříve prodělaném zánětu mozkových blan neslyšící. Úředníkům se také nelíbilo odmítnutí pobytu v centru pro rodiny s dětmi a vyslovili obavu, že rodiče s dítětem odjedou na Slovensko, kde by je obtížně dohledávali. Dítě rodině násilně odebrali den před příletem babičky ze Slovenska, která rodině přijela v reakci na obavy Barnevernu pomáhat.
Rodiče mají povolené schůzky jednou za 14 dní na jednu hodinu na předem neznámém místě. Mamince bylo během schůzky umožněno dítě nakojit pouze jednou. Matka si přesto snaží mateřské mléko nadále udržet. Slovensko v případu již intervenovalo.
Zástupci českého petičního výboru na podporu rodiny Michalákových, který podobné případy dlouhodobě eviduje, mohou věrohodnost informací potvrdit. S rodinou jsou v přímém a nepřetržitém kontaktu a měli možnost do písemného rozhodnutí norské sociální služby nahlédnout. Informace o případu petiční výbor zveřejňuje se souhlasem rodiny.
„Ze všech příběhů, o kterých se díky síti mezinárodních kontaktů dozvídáme, je tento nejotřesnější. Ve všech doposud známých případech se norští úředníci alespoň snažili hledat závažné důvody, a pokud se neprokázaly, přicházeli s důvody náhradními. Tady se ale Barnevern doznal, že když chce dítě rodině vzít, prostě to udělá. Bez zjevného důvodu odebral zdravé plně kojené miminko šťastným prvorodičům, kteří se navíc mohli opřít o pomoc babičky,“ komentuje případ členka Petičního výboru a právnička Dora Boková.
Pavel Hasenkopf dodává, že rodina přitom se sociálními pracovníky od začátku spolupracovala.
„Máme k dispozici detailní seznam pravidelných a nehlášených (i nočních) návštěv, které v rodině pracovnice Barnevernu absolvovaly a kterými rodinu začaly okamžitě po narození dítěte obtěžovat. Rodina postupovala podle jejich instrukcí,“ říká Hasenkopf. Obavy z novorozenecké žloutenky rodiče vyvrátili dohodnutými kontrolami a krevními testy u lékaře. Odmítli sice přesun do speciálního centra určeného k pozorování rodin, protože handicap maminky neviděli jako pádný důvod a otec by musel denně dojíždět několik hodin do práce, domluvili se ale s babičkou ze Slovenska, že se k nim přestěhuje a bude rodině pomáhat. Vrcholem je, že proti matce použili její vlastní dětství, protože sama od svých tří let vyrůstala v norské pěstounské péči - jako poslední argument figuruje ve zprávě obava o její psychické zdraví. Další důvody Barnevern neuvádí.
Slovensko již v případu intervenovalo a požádalo příslušný norský soud, aby Slovenskou republiku připustil jako samostatnou stranu v řízení, ve kterém se bude rozhodovat o odvolání rodičů proti rozhodnutí lillehammerského Barnevernu. "Intervenci slovenského Centra pre medzinárodnoprávnú ochranu detí a mládeže, které je obdobou českého ÚMPODu, vnímám jako určitou formu diplomatické ochrany, byť se nejedná o diplomatickou ochranu v tom nejstriktnějším slova smyslu, ostatně, takto je to praktičtější," dodává Pavel Hasenkopf.
Komentář poslankyně Jitky Chalánkové: „Nevíme, jak na tuto iniciativu Slovenska Norové zareagují. Je ale dobře, že slovenský stát se za rodinu okamžitě postavil a zvolil k tomu takto silný nástroj, přestože dítě se narodilo do smíšené norsko-slovenské rodiny. Je to příležitost ke spolupráci Česka a Slovenska a ke společnému tlaku na Norsko, které v oblasti práv dítěte a rodiny dlouhodobě porušuje mezinárodní právo.“
Další soud čeká rodinu začátkem června. Na podporu rodiny vznikly na Slovensku speciální stránky na sociálních sítích a na případ chtějí upozornit i některé neziskové organizace 30. května během chystaných celoevropských protestů proti praktikám norské sociální služby. Na podporu rodinu se také na Slovensku chystá finanční sbírka, protože náklady na právní zastoupení v Norsku jsou pro většinu rodin ve vlekoucích se sporech s Barnevernem neúnosné.
