„Signálů, že se naše civilizace nachází v nějakém útlumovém, či dokonce terminálním stadiu, je až znepokojivě mnoho. A to i bez pandemie, která rozhodně nepřála péči o planetu či rozvoji hodnot humanity a demokracie. O to důležitější je číst dobré knihy,“ říká Radovan Auer (1975), ředitel mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy.
Tento svátek všech milovníků dobrého čtení i psaní letos vstoupí do 27. ročníku a odehraje se od 9. do 12. června na pražském Výstavišti. V rozhovoru pro Právo Auer slibuje řadu novinek, včetně příjezdu předních osobností italské literatury a nové, otevřenější koncepce celého veletrhu.
Čestným hostem letošního Světa knihy se stane Itálie. Na co z této země se návštěvníci mohou těšit?
Vždy se snažíme tvůrčí delegaci hostující země namíchat tak, abychom představili tamní literaturu v celé její šíři. Přivézt dětského autora, beletrii, poezii, literaturu faktu, detektivky i esejistiku. Itálie má rozhodně co nabídnout a vypadá to, že výprava bude početná.
Přijet by měl mimo jiné autor kultovní Gomory Roberto Saviano, i když u něj to mohou na poslední chvíli zhatit bezpečnostní komplikace. Nekompromisně po něm jde italská mafie, jejíž principy fungování tak skvěle popsal. Vypsala na jeho hlavu vysokou odměnu.
Chystáte i nějakou akci v souvislosti s dnes asi nejpopulárnější italskou autorkou Elenou Ferrante?
Co se Eleny Ferrante týče, není zrovna jednoduché dojednat účast autorky, jejíž identita není známa. Nicméně italská média i literární vědci již léta spekulují o tom, kdo se za tímto pseudonymem skrývá. Padají různá jména a některá z nich do Prahy přivezeme. Snad jsem odpověděl dostatečně šalamounsky, abych vzbudil zájem čtenářů.
Zastavím se ještě u programu Literatura jako hlas svobody věnovaného autorům bojujícím za svobodu. Na jaké autory, případně světové regiony se zaměříte letos?
V loňském roce jsme se soustředili na jednu zemi a představili nejvýznamnější tváře běloruské literatury. Letos jdeme trochu jinou cestou, prostřednictvím jednotlivých hostů chceme akcentovat situaci ve více regionech.
Míst, kde jsou lidská práva režimem pošlapávána a svoboda tvorby není samozřejmostí, je bohužel hodně. Tady zatím nemohu být zcela konkrétní, chceme v této sekci pomoci perzekvovaným autorům, aby jejich hlas byl slyšet na mezinárodním fóru. Brzké zveřejnění by mohlo tuto snahu zhatit.
Nemůžeme pominout ani českou literaturu. Co z programu věnovaného tuzemským autorům a autorkám byste doporučil?
Platí, že ve vztahu k domácí literatuře a knižnímu oboru obecně je Svět knihy akcí bilanční, kde se představuje vše podstatné za poslední dobu, a nejinak tomu bude i letos. Mezi našimi vystavovateli nechybí nikdo důležitý v oboru, velcí ani malí nakladatelé, a tomu odpovídá i šíře záběru.
Letos se navíc chceme zaměřit na všechny, kteří žijí knihami. Veřejnosti tedy chceme představit i další profese, které se knihám věnují, nejen autory, ale také nakladatele, překladatele, ilustrátory, ale taky knihkupce, knihovníky či pedagogy.
Řekl jste nedávno, že vaším vysněným cílem je přiblížit se k poslednímu předpandemickému, rekordnímu ročníku, kdy jste přivítali více než padesát tisíc čtenářů. Znamená to tedy, že letošní ročník bude větší a bohatší než předchozí dva pandemické?
Po mnoha letech konečně začíná rekonstrukce Průmyslového paláce. Pro nás to znamená, že se stěhujeme do již zrekonstruované zadní části Výstaviště, kde vedle Křižíkových pavilonů vznikne i řada dočasných hal pouze pro Svět knihy. Nejsme tak prostorově limitováni, máme možnost více se roztáhnout a udělat některé typy programu, pro které v paláci nebyl prostor.
Akce bude více vzdušná, taková letní, festivalová, ostatně odehraje se v červnu. To nám hraje do karet i v souvislosti s pandemií. Lidé se budou moci zúčastnit v hojném počtu, aniž by to bylo nějak nebezpečné či nezodpovědné. Protiepidemická opatření jsme si loni vyzkoušeli a dalo se to zvládnout. Věřím, že v červnu už ale více než vzájemná ohleduplnost potřeba nebude.
Mottem letošního Světa knihy je výrok spisovatele a vědce Umberta Eca: Žijeme pro knihy a je to sladké poslání ve světě upadajícím a zmítaném nepořádkem. Žijeme podle vás ve světě upadajícím a zmítaném nepořádkem?
Jde o původní citaci z úvodu nejslavnějšího Ecova románu Jméno růže, která se váže ke středověku, ne k současnosti. Je tam tedy určitá míra nadsázky. Na druhou stranu těch signálů, že se naše civilizace nachází v nějakém útlumovém, či dokonce terminálním stadiu, je až znepokojivě mnoho. A to i bez pandemie, která rozhodně nepřála péči o planetu či rozvoji hodnot humanity a demokracie. O to důležitější je číst dobré knihy.
