Sleduji pozorně situaci ve zdravotnictví a řada prohlášení těch, kdo akci „Děkujeme, odcházíme“ podporují nebo naopak s ní nesouhlasí, mě vede k zamyšlení. Organizátoři a účastníci akce se při tom shodují v zásadních požadavcích s ministrem zdravotnictví, premiérem i svými odpůrci – je nutno zásadně změnit systém postgraduálního vzdělávání lékařů, u zdravotníků v nemocnicích (nejen lékařům, ale i sestrám a dalším pracovníkům) je nezbytné po řadě let přehlížení podstatným způsobem zvýšit platy. Dohoda je přesto v nedohlednu. Zásadní neshoda je v tom, jak rychle se zvýšení platů má provést. Mám pocit, že se otázka vzdělání nastupujících lékařů přitom dostala do pozadí.
Souhlasím s názorem, že ke změnám včetně odpovídajícího ohodnocení zdravotníků musí dojít. Nesouhlasím však s tvrzením organizátorů, že spousta peněz je k dispozici hned a zároveň odmítám paušální obviňování managementů nemocnic z korupce. Ano, korupce nepochybně ve společnosti je a musí se řešit stejně ve zdravotnictví jako v jiných rezortech. Zejména ve velkých zařízeních, jejichž kontrola je obtížnější, je riziko nehospodárných kroků a finančních úniků velké. Je třeba nastavit kontrolní mechanismy tak, aby k plýtvání nedocházelo.
Řadu let se mluví o síti zdravotnických zařízení, ale stále chybí její jasná definice. Trnem v oku všech jsou nákupy nových přístrojů, nejednou předražených, dodatečné zařazování nákladné péče do úhrady veřejného pojištění. Problémem jsou specializovaná pracoviště, kterých během let výrazně přibylo a která opět prostřednictvím drahých technologií generují drahé výkony. Neexistuje definovaná standardní péče hrazená z veřejného pojištění. Všechny uvedené problémy je nutno zvládnout, i v tomto bodě vlastně panuje shoda zúčastněných stran. Vyžaduje to ovšem rovněž čas. Řešení musí být totiž koncepční a musí být spojeno s reformami celého systému. Jen takový přístup může přinést efekt. Kroky, které jsou organizátory akce vyžadovány okamžitě, jsou ale podle mého názoru z časového hlediska nereálné a nedávají ministrovi zdravotnictví a vládě dostatek prostoru. Z úst představitelů LOK se často dovídáme, že ministr Heger neřešil situaci v uplynulých sedmi či osmi měsících. Dobré by bylo si uvědomit, že současná vláda dostala důvěru Parlamentu ČR 10. srpna loňského roku. Jedná se tedy o pět měsíců práce a snad ani největší optimista nemůže předpokládat změny koncepčního charakteru, které by odstranily problémy vzniklé za předcházející roky resp. desetiletí. Navíc zdravotnictví není jediným rezortem, v němž je nutné k reformním krokům přistoupit.
