Neptejme se Boha, za co nás trestá. Dělejme něco proto, aby se nám žilo líp
„Za co, pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid“, zpívá ve své snad nejslavnější písni Tomáš Klus a pokračuje: „Za co, pane Bože, za co, nechals nás se napálit“. Když v tomto čase mluvím s občany senátního obvodu č. 65, často se mi slova této písně honí hlavou. Zmínit se o politice mezi lidmi zejména na Jesenicku, vyžaduje dost odvahy a je cítit velké zklamání. Někteří jsou tak naštvaní, že odmítají cokoli poslouchat, jiní se do debaty zapojují, přesto je z jejich hlasu cítit nedůvěra a na otázku voleb často uvádějí, že nebudou volit nikoho, poněvadž už nikomu nevěří, anebo šprýmují, že půjdou hodit svůj hlas marťanům. Když přijmou mou volební kartu s fotografií a dobrými zprávami pro region, někteří odtrhávají logo strany se slovy, že bez něj si ji schovají, že je takto hezčí. „Léta už tajím svoji příslušnost, v zemi co vyměnila svoji hrubost za slušnost,“ zní hlavou další verše Tomáše. „Přesto všechno co lid v tom kraji zažívá, probíhají všechny nepokoje v pajzlu u piva,“ jsou slova pro současnou náladu ve společnosti nejen na Jesenicku také příznačná.
Když po setkání s občany Jesenicka odjíždím domů z tohoto krásného regionu, bývá mi smutno. Ne z toho, že by mě místní nepřijali, ale z toho, že bude velmi těžké najít cestu k zastavení vylidňování tohoto regionu. Pouhých 7 % obyvatel Olomouckého kraje bydlí na Jesenicku a prosadit cokoli pro tuto menšinu, bude jak v kraji, tak i v parlamentu dost tvrdým oříškem.
Přísun pozitivní energie, kterou budeme v boji za náš opomíjený šumperský a jesenický region určitě potřebovat, přivezli záhy na Šumpersko účastníci čtyřdenního sjezdu (nejen) evangelické mládeže. Loučili jsme se na něm společně s několika sty mladých lidí jinou písní: „Každé ráno dostávám darem nový den, budou v něm růže, bude v něm trní, já vím. Každý večer poznávám, jak byl naplněn. Byly v něm růže, bylo v něm trní a já si o něm s tebou vyprávím, jen tvá láska naplňuje každý den“. S touto písní se vrací radost do mého srdce. A tak se střídá smutek a radost stejně jako noc a den, pláč střídá smích a boj vystřídá pokoj. Díky pane Bože za to, že mohu toto všechno prožívat.