Inkluzivní vzdělávání

TOP 09 otevřela na odborné konferenci pořádané poslankyněmi Annou Putnovou, Helenou Langšádlovou, Jitkou Chalánkovou a Patricií Kotalíkovou téma inkluzivního vzdělávání.

Základní myšlenkou tohoto směru je snaha poskytnout všem dětem adekvátní a co nejlepší úroveň vzdělání nezávisle na podobě jejich speciálních potřeb.

„Pokud se rozhodneme tuto problematiku skutečně řešit, je v první řadě nutné změnit systém financování škol, aby byl pro inkluzivní formu vzdělávání příznivější,“ komentuje závěry konference předsedkyně školského výboru Anna Putnová a dodává: „Další změny by měly nastat v oblasti zlepšování přípravy a vzdělávání odborných pracovníků, jakou jsou učitelé, speciální pedagogové, ale i
psychologové, kteří s žáky se speciálními potřebami pracují.“

Přes šedesát odborníků, kteří se konference zúčastnili, ale i ředitelé škol či rodiče se shodli, že základním krokem je nyní získávání relevantních dat, která se problematiky týkají. Ta je totiž zatím
v českém prostředí jen málo zmapovaná, čímž se komplikuje její efektivní a rozumné řešení.

Konference „Inkluzivní vzdělávání v ČR - výzvy a příležitosti“ byla pořádána ve spolupráci s Českou odbornou společností pro inkluzivní vzdělávání. „Cílem, o který usilujeme, je dosažení takového stavu, kdy by společné vzdělávání dětí jakkoli hendikepovaných a dětí bez speciálních potřeb
vzájemně obohatilo obě skupiny a vedlo k rozvinutí potenciálu dítěte,“ dodala Putnová.

Mezi další zúčastněné, jak zmiňujeme v úvodu, patřily Helena Langšádlová, předsedkyně Stále komise pro rodinu a rovné příležitosti, Jitka Chalánková místopředsedkyně výboru pro sociální politiku a Patricie Kotalíková, členka výboru pro zdravotnictví. I toto složení organizátorek napovídá, že inkluzivní vzdělávání je téma průřezové, má dopady do mnoha společenských oblastí a je nutno přistupovat k němu systémově, ve vzájemné spolupráci všech zainteresovaných.

V jeho rámci by totiž měl být co největší počet dětí ponechán v hlavním vzdělávacím proudu, aby bylo zabráněno segregaci dětí s  různými vzdělávacími potřebami. Inkluzivní vzdělávání nezůstává na úrovni integrace dětí se speciálními potřebami. Na rozdíl od integrace se cíleně nevěnuje pozorování a analýze chování integrovaných dětí, ale přenáší odpovědnost za vytváření podmínek vhodných pro inkluzi ze specializovaných profesí především na učitele.

Anna Putnová závěrem pozvala všechny zúčastněné na další z cyklu seminářů k tomuto tématu, který se uskuteční na začátku roku 2012 a bude se detailněji věnovat překážkám k  realizaci inkluzivního vzdělávání.