Karel Hošek je úředník. Na šumperské radnici má na starosti projekt zaměřený na rozvoj spolupráce mezi obcemi v našem nejbližším regionu.
„Často se setkávám s názorem, že moje úředník je profese stejně zbytečná, zlá a neoblíbená jako policista, politik či dokonce zubař. Tedy já mám svou zubařku rád a s policisty nemám problémy,“ říká. „A dovolím si taky říct, že má práce mě baví a naplňuje. Při rozvoji venkova spolupracuji s lidmi, co nepolitikaří a mají společný cíl něco vytvořit.“
Karel prošel v minulostí prací na Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy, následně měl na Krajském úřadě v Olomouci na starosti rozvoj venkova.
„Život v Praze ani každodenní dojíždění do Olomouce mne příliš nenaplňovalo. Chtěl jsem se vždy vrátit do Šumperka, do mého Šumpíčku, kde mám rodinu a přátele. Ono jich tady nakonec moc nezbylo, protože mají práci jinde. Ale oni se vrátí, za to dám ruku do ohně! Bohužel pro naše město si tito mladí a úspěšní lidé budou zřejmě muset postavit dům v Malíně či jiné okolní vesnici, která jim umožní splnit si svůj sen o bydlení. Proto v našem programu prosazujeme možnost rozumné individuální výstavby v našem městě bez developerů a za rozumné peníze.“
„Jedním z mnoha důvodů, proč mě to táhlo k návratu, je kromě krás města i jeho ideální velikost. Někde jsem četl, že urbanisté a sociologové se shodli, že ideální je žít ve městě, které je člověk schopen obejít za jeden den. Díky této velikosti neztrácíte zbytečně čas v zácpách a MHD. Všude dojdete pěšky či dojedete na kole. V takovýchto městech je i nižší kriminalita, protože policisté znají „své ovečky“. Člověk se necítí sám, když se projde po městě, vždy narazí na kamaráda, člena rodiny či spolužáka, se kterými může dát řeč. Také jsem zkoušel žít v Praze, ale pravověrného maloměšťáka prostě nepředěláš.“
Dnes tedy Karel Hošek zase pracuje v Šumperku, je ženatý a v době voleb jej víc než volební výsledek bude zajímat narození jeho prvorozené dcerky.
„Především při pohledu na politické dění v obdobných městech v okolí musím konstatovat, že jsem rád, že žiji v Šumperku. V Mohelnici, Zábřehu či Jeseníku se vedou nekonečná jednání zastupitelstva o megalomanských projektech, často se neshodnou ani na programu schůze,“ říká Karel. Jeho připomínky k vedení města, vychází z toho, že je předsedou společenství vlastníků bytů. „Mé sousedy, a nejen je, trápí vysoké náklady na bydlení. Často lamentujeme nad účty za topení a vodu, které ale nemůžeme ovlivnit. Třeba tím, že bychom vyměnili dodavatele, jako to dělají obyvatelé v jiných městech. Můj předchůdce na pozici předsedy udělal vše pro to, aby se snížily náklady za teplo – udělalo se zateplení, vyměnila se okna, pořídily se termohlavice i měřidla na topení. Sateza to vyřešila zvýšením ceny jednotky tepla, takže i přes veškeré snahy se nám náklady nepovedlo snížit. Město Šumperk jako majitel teplovodů a kotelen má možnosti, jak tento problém řešit.“
Kromě vysokých nákladů na energie Karla Hoška trápí, jako dnes už asi většinu Šumperáků, herny. „Naštěstí nemám nikoho v rodině a blízkém okolí, koho by ničily výherní automaty, ale chápu problémy a potíže rodin, které se s dluhy z automatů a závislostí blízkého potýkají. Kdybych měl kouzelný proutek, využil bych ho k omezení hazardu. On navíc ve skutečnosti takový proutek existuje, ale nebyl zatím využit. Ale čekat, že si sami provozovatelé heren zruší svůj byznys, je jako čekání na Godota.“
Na pustý ostrov by si Karel vzal celou Českou republiku. „Konečně bychom mohli přestat nadávat, že nemáme moře.“
