Vyrůstat v rodině je přirozené, bohužel ne všechny děti mají to štěstí. Těm, které se narodí v České republice, navíc hrozí, že budou ze své vlastní rodiny velmi rychle odebrány do ústavu. Někdy k tomu stačí, když se rodina dostane do tíživé finanční situace, kdy přestává zvládat péči o své dítě, a během několika týdnů je jejich dítě pohlceno státem do jeho sítě ústavní výchovy. Návrat zpět nebývá snadný a někdy je bohužel i nemožný. V pondělí 14. listopadu se právě k tomuto tématu konal v Olomouci ve spolupráci s poslankyní Jitkou Chalánkovou seminář Komunitní služby a péče o ohrožené děti.
Během semináře si účastníci předávali své zkušenosti v oblasti práce pomoci ohroženým dětem. Shodli se na tom, že transformace současného systému je nezbytná.
„Podle mého názoru musíme účinněji pomáhat celým rodinám, které se ocitnou v problémech. Děti by neměli, zvláště v útlém věku, pobývat v ústavní péči, protože i sebelepší ústavní péče přináší nevratné problémy pro celý budoucí život člověka. Celý systém pomoci dětem bude třeba napravit. Je možné získat zkušenosti z okolních zemí, které se již touto cestou vydali. Jsem si vědoma toho, že změna systému bude chvíli trvat, ale nemůže být nadále odkládána jako tomu bylo doposud celých 20 let," uvedla Jitka Chalánková.
Situace, kdy se rodiče nemohou či nechtějí starat o své dítě, jsou jedněmi z nejsmutnějších příběhů, se kterými se můžete na tomto světě setkat. Odtržení od rodiny, od matky, od otce, či od sourozenců, se nesmazatelně zapíše do vaší duše. Trauma, kterým si dítě prochází při rozpadu své vlastní rodiny, však odchodem z rodiny nekončí. Statní mechanismus, do kterého se u nás dítě poté dostává, je dalším smutným příběhem, o kterém se u nás ani dvacet let po vzniku našeho státu nemluví.
V Evropské unii je v institucionální výchově umístěno přibližně 140.000 dětí, z toho naše malá země tvoří svými téměř 11.000 odsouzenými dětmi celých 8%. Českými kojeneckými ústavy projdou ročně téměř dva tisíce malých dětí, které jsou odtrženy od své matky či svého otce. Evropský soud pro lidská práva kritizuje naši zemi za to, že jsou v České republice porušována práva rodiny a soukromý život ze strany státních orgánů v důsledku odebrání dětí rodičům a jejich umístění do ústavní výchovy. Stav a praxe systému sociálně-právní ochrany dětí jsou dlouhodobě kritizovány i Ústavním soudem ČR, který také rozhodl, že pouze hmotná nouze v rodině nemůže být důvodem pro odebrání dítěte rodičům.
Ústavní péče u malých dětí má velmi negativní důsledky pro jejich celkový vývoj. Dítě potřebuje zejména v počátku svého života stabilní pečující osobu, která vhodně reaguje na jeho potřeby, je přítomna vždy, když to dítě potřebuje a dokáže dobře rozpoznat signály, které dítě vysílá. Personál v ústavních zařízeních má zpravidla na starosti více než 1 dítě, vzhledem ke směnnému provozu od dítěte odchází. Dítě tedy nemá k dispozici jednu pečující osobu tak jako v rodině, ale pečující se pro dítě nepředvídatelně střídají a proces, kdy si dítě vytváří základy pro budoucí vztahy, tzv. attachment, tak není ideální, což zásadně ovlivňuje další život dítěte.
Děti vyrůstající v ústavech tak budou bohužel s vysokou pravděpodobností trpět horším zdravotním stavem, budou opožděny ve svém fyzickém a psychickém vývoji, jejich mozek nebude dostatečně vyvinut, pravděpodobně budou mít narušenou schopnost navazovat a udržet mezilidské vztahy a vést plnohodnotný život.
Stát financuje jednotlivé způsoby péče o dítě velmi nevyváženě. V přepočtu na dítě je nejnákladnějším způsobem ústavní péče, která musí financovat jak provoz samotných velkých ústavních zařízení (školského i zdravotního resortu), tak zajištění jejich personálních kapacit. Náhradní rodinná péče je naopak z pohledu státu finančně velmi podhodnocena a chod pěstounských rodin je z velké části financovaný z jejich vlastních zdrojů. Péče o jedno malé dítě v kojeneckém ústavu tak stojí stát 7x více než péče náhradních rodičů.
ČR je poslední zemí ve střední Evropě, kde od pádu železné opony neproběhla systematická reforma systému péče o ohrožené děti.
Všechny okolní státy, včetně Slovenska, již provedly nezbytné legislativní změny. Česká republika doposud stále zůstává pouze u politických proklamací. Současná vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala vytvořit podmínky k dalšímu rozvoji rodinné politiky a péče o děti. Žádné legislativní změny však doposud vládou ani parlamentem schváleny nebyly.
