Chalánková: Odebranému dítěti v Norsku hrozí nebezpečí

Poslankyně Jitka Chalánková se vložila do případu rodičů, kteří v Norsku bojují se sociální službou o svou nemocnou dceru. „Je to nelidský systém,“ říká.

Po Evě Michalákové, které norský Barnevernet v roce 2011 odebral oba syny, se do sporu se sociální službou dostala další česká matka. Její dcera přišla na svět loni v dubnu s těžkou genetickou vadou, kvůli níž musí trávit část každého dne v nemocnici na dialýze. Pracovníci Barnevernetu vyčetli matce a norskému otci „nedostatečně vyvinutý kontakt s dítětem“ a holčičku jim odebrali. Devítiměsíční děvčátko má přejít do péče pěstounů. Poslankyně Jitka Chalánková chce takovému scénáři zabránit. Hraje se prý doslova o život dítěte.

* Jak jste se o případu devítiměsíční holčičky dozvěděla?

Minulý pátek se na mě přímo obrátila její maminka, protože ví, že jsem se věnovala a dále věnuji i případu paní Michalákové. Požádala mě o pomoc.

* Jak jste spolu komunikovaly?

Přes počítač, mailem. Matka nám zároveň dodala spoustu podkladů. Hned o víkendu jsme se do případu ponořili, podklady si doplňovali dalšími konzultacemi a já naznala, že je třeba rychle jednat, protože dítěti hrozí nebezpečí. Chtějí je totiž převézt ze specializovaného pracoviště do nějaké okresní nemocnice, aby k němu měli pěstouni blíž.

* Mohla byste jako dětská lékařka přiblížit zdravotní situaci děvčátka?

Holčička má vzácnou genetickou nemoc, přesnou diagnózu si maminka nepřeje zveřejnit. Hned po narození ji lékaři museli operovat. Odebrali jí nefunkční ledviny, navíc tam hrozila rakovina. Tak závažné postižení rodiče pochopitelně hodně zaskočilo, nebyli na to připraveni. Je otázka, zda by se diagnózu v Česku nepodařilo zjistit dříve, ale zdravotní stránku nechci hodnotit. Dítě teď v podstatě bojuje o život, který mu zachrání jedině transplantace. Nemůže žít bez přístrojů a velmi odborné péče.

* Jsou rodiče ochotni dát dceři ledvinu?

Dárci by mohli být rodiče, protože biologický dárce je vždy lepší, ale nejdřív by museli projít sadou testů.

* Podle dosavadních zpráv se rodiče nepohodli se zdravotní sestrou a její šéf pak kontaktoval Barnevernet. Víte, co bylo předmětem sporu?

Detaily neznám, ale šlo o konflikt s ošetřovatelským personálem, lékaři rodiče naopak chválili. První měsíce po narození pro ně byly velmi těžké, potřebovali psychologickou podporu. Léčba přinášela komplikace a bolestivé stavy a rodiče chtěli, aby dítě netrpělo. Což nějaký čas trvalo. Když se stav děvčátka stabilizoval, brali si je vždy část dne domů. Nemocnice jim nabídla na kratší dobu odlehčovací službu, což je docela běžné, ale Barnevernet ji rodině odmítl poskytnout, právě kvůli závažnému stavu dítěte. A v další fázi rodičům přišlo oznámení Barnevernetu, že dceru odebírají. Dozvěděli se to na Štědrý den, což už samo o sobě dokresluje tamní nelidský systém.

* Pracovníci norské sociální služby tedy rozhodli o odebrání dítěte, aniž rodinu viděli a zkoumali?

Ano, stoprocentně. Oni mají systém nastavený tak, že vyšetřují na základě takzvaného druhého oznámení, což vyplývá z jejich zákonů a metodických pokynů. Čili kdokoliv jim může říct cokoliv. V Norsku sleduje sociální služba každou rodinu. Stát a jeho složky tam mají nadvládu nad svobodou člověka. Zasahuje do práva rodičů na děti a dětí na rodiče.

* Tušíte, co Barnevernet mínil slovy, že rodiče mají s dcerou nedostatečně vyvinutý kontakt?

Ne, ale pokud jde o Barnevernet, už mě nic nepřekvapí. Když jsem se věnovala případu Michalákových, pracovníky této sociální služby jsem osobně zažila. Oni si najdou zdůvodnění pro cokoliv a zároveň žádná svá rozhodnutí nezdůvodňují. Odvolávají se na povinnou mlčenlivost a na základě zájmu dítěte odmítají cokoliv zveřejnit. Navíc straší rodiče, že by jim přitížilo, kdyby něco zveřejnili oni.

* Co víte o rodině, která vás poprosila o pomoc?

Jde o jejich první dítě, které má české občanství. Matka je mladá, vysokoškolsky vzdělaná žena a s norským otcem mají účetní firmu. Zatím však nechtějí zveřejnit svoji identitu ani místo, kde žijí. Z výše uvedených důvodů.

* Neuvažovala matka, že by se obrátila kvůli transplantaci na lékaře v Česku?

Konzultovali jsme u nás pracoviště, která se podobnými zdravotními diagnózami zabývají, ale zatím jsou takové úvahy předčasné. Rodičům jde teď hlavně o to, aby zabránili přesunu dítěte do nemocnice oblastního typu, protože by to mohlo ohrozit jeho život.

* Hodně jste se angažovala i v případu Evy Michalákové, její synové však stále žijí u pěstounů.

Ten případ ještě není ztracený, paní Michaláková se odvolala a věc bude řešit soud. V Norsku to funguje tak, že rodiče mohou žádat o vrácení dětí každých dvanáct měsíců a soudy zvažují, zda jim vyhoví, či ne. Bohužel v 97 procentech se vysloví pro druhou možnost. Po opakovaných žádostech se to obvykle vyhodnotí tak, že rodiče tím obtěžují pěstouny i děti. Je však strašně důležité ukazovat, že se něco takového děje. Že si státní moc osobuje právo rozhodovat o osudech lidí. V Norsku uplatňují těžko pochopitelnou totalitní nadvládu, což je nepřijatelné.

* Spolupracujete s českým Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který se případem malé holčičky zabývá od loňského listopadu?

Oni namítají, že mají omezené kompetence. Pak se nabízí otázka, k čemu takový úřad je a zda neučinit něco, aby se jeho kompetence zvýšily.

* Proti praktikám Barnevernetu se uskutečnila po světě série demonstrací, ale podařilo se něco změnit?

Něco ano. Například před Vánocemi vydala norská ministryně pro děti, mládež a rodinu metodický pokyn, v němž se píše, co by Barnevernet měl vzít v úvahu a zohlednit v jednotlivých případech. Týká se to především dětí odebíraných rodičům ze zahraničí. Stojí tam mimo jiné, že by úřady měly brát ohled na vazbu dítěte na zemi rodiče. Důležitá je zejména pasáž o tom, že nepřicházejí v úvahu adopce dětí, které mají cizí státní občanství. Je však otázka, nakolik se tím budou tamní úřady řídit.

* Máte promyšlenou další strategii v případě devítiměsíční holčičky?

Požádala jsem o schůzku premiéra Sobotku a velice si vážím toho, že mi v tak krátké době vyhověl. Informovali jsme také prezidenta Zemana, protože se angažoval i v případu Michalákových. Česko se musí umět ozvat na diplomatické úrovni, když s jeho občany takto nakládají. A fandí nám i lidé napříč politickými stranami. Pevně věřím, že spojenými silami se podaří zastavit přesun holčičky. Což je první a klíčový krok.

* Někteří lidé tvrdí, že jste si z případu Michaláková udělala zlatý hřeb své politické kariéry.

K tomu nemám co dodat. Témata řeším vždy podle svého svědomí. Nejsem sama, kdo se s praktikami Barnevernetu nechce smířit. Samozřejmě shromažďujeme fakta i o dalších podobných případech.

* Jakým způsobem?

Jsem například v kontaktu s Maricou Pirošíkovou, což je zmocněnkyně Slovenska před Evropským soudem pro lidská práva, která má k dispozici několik rezolucí parlamentního shromáždění Rady Evropy k norskému systému péče o děti. Ukazuje, že statisticky významný podíl dětí se předává do nepříbuzenské pěstounské péče právě v Norsku a ve Velké Británii.

* Sama máte čtyři děti. Ovlivnilo to nějak váš přístup a zájem o případy českých dětí v Norsku?

Impulz z vlastní bohaté rodičovské zkušenosti tam být může, ale já s touto problematikou přicházela do styku jako dětská lékařka. Nějaký čas jsem pracovala na novorozeneckém oddělení prostějovské nemocnice, ale hlavně na obvodě člověk přišel do styku s různými případy. I když rodiče dělali něco jinak, než měli, nikdy mě nenapadlo volat úřadům, aby jim dítě vzali. Přednostně je nutné rodičům pomoci, aby se o potomka naučili starat.

* Takže zastáváte názor, že i trochu problematičtí rodiče jsou pro dítě lepší než ti náhradní nebo ústav?

Podle mě je zapotřebí se podívat na každý případ individuálně. Dopředu nemůžeme vyřadit žádnou možnost.

* Ani v Česku nepanuje shoda v názoru, za jakých okolností je namístě rodičům dítě odebrat. Někdy se to dělo i kvůli chudobě.

To pokládám za neetické. V takových případech se má pomoct rodině s bydlením, s prací. Byla bych opatrná i v případech, kdy se narodí dítě mamince závislé na drogách. Tam je zapotřebí v první řadě léčit matku i dítě, a ne zpřetrhat vazby. Mám už přehled o tom, jakým způsobem se u nás posouvá pomoc ohroženým dětem a co je potřeba změnit. Vytvořily jsme s kolegyněmi při parlamentu pracovní skupinu pro náhradní rodinnou péči a já už mám na stole výzkum důvodů pro odebírání dětí v České republice. U těch nejmenších se to nejčastěji děje ze zdravotních důvodů nebo v kombinaci s těmi sociálními, ale jen na přechodnou dobu.

* Ve vašem životopise mě zaujala věta: Snažíme se s manželem vést děti tak, aby se z toho jednou mnozí radovali. Jak jste to myslela?

To je věta z knížky, kterou jsem četla asi v devíti letech, a vryla se mi do paměti. Byla to taková obrázková „bichle“ Péče o dítě, kterou si starší matky určitě pamatují. Obsahovala rady, jak se o děti starat. Je přece radost mít děti. A když nejsou, bývá to často naopak důvod ke smutku. Tak by to měla vnímat i celá společnost.

Poslankyně a lékařka Jitka Chalánková (58) je poslankyní za TOP 09 a místopředsedkyní poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové. Dříve pracovala jako dětská lékařka v Prostějově a v oboru stále působí na částečný úvazek. V letech 2004 až 2008 byla náměstkyní hejtmana Olomouckého kraje za KDU-ČSL. Je členkou zastupitelstva Olomouckého kraje. Má čtyři děti.