Shodli se na tom účastníci semináře Budoucnost péče o ohrožené děti, který byl ve sněmovní Konírně uspořádán pod záštitou předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka (ČSSD) a místopředsedkyně zdravotního výboru Soni Markové (KSČM). Shodli se i na tom, že zařízení věnující se péči o ohrožené děti by nemělo zastřešovat pouze ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), které o to usiluje. Současný stav, kdy některá spadají pod MPSV, jiná pod ministerstvo zdravotnictví či školství, je vyhovující, meziresortní spolupráce funguje.
„K zorganizování semináře mě přivedla návštěva dětských center. Musím zdůraznit zdravotnické hledisko. Dítě, které se dostane do dětského centra, je deprimované. Pokud existuje možnost, že se může vrátit do své původní rodiny, dětská centra mohou výrazně pomoci a také pomáhají. Jedná se o týmovou práci lékařů, sester, psychologů, sociálních pediatrů a dalších odborníků,“ řekla Marková. Dětská centra pomáhají i dětem, které se později dostanou třeba do pěstounské péče. „Neměli bychom s vaničkou vylít i dítě. Do slova a do písmene.“ Dojít by mělo i k nápravě chyby v zákoně o sociálně právní ochraně dětí a v občanském zákoníku.
S kritikou se setkala především absolutní preference takzvaných profesionálních pěstounů, kteří mohou mít dítě v péči maximálně jeden rok, poté putuje jinam. Předseda Společnosti sociální pediatrie ČLS JEP František Schneiberg označil za nebezpečné tendence určovat věkovou hranici, do které by děti nesměly být přijímány do ústavních zařízení, o kterých je navíc podle jeho názoru mnohdy zkresleně informováno, jejich transformace totiž probíhá již od 90. let minulého století. Mnohé jsou rodinného typu. Za problém Schneiberg označil i snahy péči o ohrožené děti privatizovat - nadále by ji měl zajišťovat stát, nikoli soukromé agentury. Problém podle něj je, že k přechodným pěstounům bývají umisťovány i týrané děti, aniž by byly diagnostikovány - neodborná péče jim může ublížit. „Opravdu nestačí jen láska,“ řekl.
O citovém vztahu rozhoduje dítě
Kritizoval, že přechodná pěstounská péče je finančně zvýhodněna oproti klasickému pěstounství - dítě přitom potřebuje stabilní prostředí. Poukázal i na další absurditu: když se biologický rodič doma stará o dítě s postižením, může od státu získat nanejvýš 12 000 korun měsíčně jako příspěvek na péči (málokdy získá maximální výši). Když je ale dítě s postižením umístěno k přechodnému pěstounovi na maximálně jeden rok, pěstoun, který ze zákona absolvuje školení v délce 72 hodin, za péči dostává 24 000 korun měsíčně. Peníze mu chodí i tehdy, když žádné dítě v péči zrovna nemá. Přechodní pěstouni jsou preferováni, přestože dětská centra nabízejí komplexní pomoc - pracují jak s dětmi, tak s rodiči. „V některých smlouvách museli přechodní pěstouni dokonce podepsat, že s dítětem nenaváží citový vztah. To je přece nesmysl, o navázání citového vztahu rozhoduje dítě,“ řekl Schneiberg.
Ředitelka Dětského centra Kyjov Jana Petrášová upozornila na to, že finanční zvýhodnění přechodných pěstounů oproti těm klasickým vede k menšímu zájmu o dlouhodobé pěstounství, které je pro děti stabilitou. Zájemců o pěstounství přechodné naopak narůstá, Schneiberg uvedl, že především na Ostravsku a Ústecku, kde je nejvyšší nezaměstnanost. PoslankyněJitka Chalánková (TOP 09) uvedla, že se nevede spor mezi jednotlivými typy péče, ten je uměle vyvoláván, ale mezi odborností a neodborností. „Nesmíme dopustit zničení systému,“ řekla a jako negativní příklad uvedla norský Barnevernet. Vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí v Brandýse nad Labem Hana Jandusová varovala před případným zrušením dětských center a kritizovala, že MPSV dává přechodnému pěstounství přednost před jakoukoli jinou formou péče.
Dětská centra pracují i s rodiči
Ředitelka Dětského centra při Thomayerově nemocnici Jaroslava Lukešová uvedla, že problémy dětí vznikají nikoli v dětských centrech, která jsou terčem kritiky, ale v problémových rodinách. „Děti se snažíme dávat do pořádku, čím starší se k nám dostane, tím to je těžší.“ Dětská centra hájila i radní Středočeského kraje pro oblast zdravotnictví Jiřina Fialová (KSČM), ve středních Čechách provozují čtyři. Děti s nejtěžším postižením jsou v dětském centru ve Stránčicích. „Kolem budovy jsou pozemky, které byly vydány v restitucích,“ řekla Fialová. Restituentka je neoblomná a tlačí na kraj, aby jí prodal i budovu. Vychovatelé ani děti nesmějí po jejích pozemcích chodit, nemohu ani do přilehlého parku. Kvůli nepříjemné situaci se dětské zařízení bude stěhovat - do Chocerad.
Primářka Dětského centra Klaudiánovy nemocnice Helena Tomanová upozornila na problém, že někdy se dítě do centra dostane až poté, co pár měsíců stráví u přechodných pěstounů, někteří si s dítětem nevědí rady a sami se obrátí o pomoc, dítě bývá ve špatném stavu. V centrech přitom pracují i s biologickými rodiči, zajišťují jejich pobyty s dětmi, rodina je navštěvuje, u přechodných pěstounů je dítě od své rodiny odříznuto. Ředitelka Dětského centra Plzeň Jana Tytlová řekla, že dětská centra nejsou budovy, ale komplexní péče o ohrožené děti. Jelikož v Plzni mají asi jen čtrnáct přechodných pěstounů, centrum s nimi úzce spolupracuje, což je ve prospěch dětí. Ředitelka Dětského centra Jihlava Iva Ryglová uvedla, že přechodní pěstouni si vybírají, co budou dělat, co ne, kdežto v centru musí dělat vše v zájmu dítěte, což je správné.
MPSV odmítlo vyslat zástupce
Semináře se zúčastnili zástupci ministerstev zdravotnictví a školství. Naopak nepřišel žádný zástupce MPSV - s odůvodněním, že seminář je jednostranný, přitom MPSV prý v tajnosti chystá legislativní změny. Marková a poslankyně Marta Semelová (KSČM) předají závěry semináře ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marksové (ČSSD), Semelová se na půdě výboru pro sociální politiku zároveň zeptá, proč si nikdo z MPSV na seminář nenašel cestu. „Je to ostuda. Měli vyslyšet odborníky, pro ministerstvo by to bylo poučné. Hrozí likvidace systému, a to samé se může stát i ve školství, v návrhu novely školského zákona je paragraf týkající se inkluze. Pokud zůstane účinnost od 1. září 2016, bude to směřovat k likvidaci speciálních škol, které jsou potřebné. Proto dávám pozměňovací návrh, aby se to o dva roky posunulo a řešilo se to,“ řekla Semelová. Stejně jako Schneiberg odmítla i záměry ministerstva práce a sociálních věcí, že by do ústavní péče nemohly nastoupit děti do tří let, později do sedmi let věku - to by podle ní ústavní péči ohrozilo a děti by mohly končit bezprizorně na ulicích.
Zdroj: http://www.e-sondy.cz/aktualne/5454-3/detska-centra-je-treba-zachovat
