Chalánková: Český stát se má o své občany postarat. U Michalákových selhal

Paní poslankyně, začátkem léta odvolací soud rozhodnul, že děti se k Evě Michalákové nevrátí, přestože současně odmítnul předchozí rozhodnutí o adopci mladšího syna. Soud klade matce za vinu zveřejnění případu. Jak rozhodnutí soudu vnímáte?

To rozhodnutí je šílené, ale nepřekvapilo mě. Soud byl od začátku veden jednostranně a ve prospěch pěstounů. Zájmem úřadů nikdy nebylo rodinu sloučit, ale udržet děti u pěstounů, zejména toho mladšího, jehož chtějí stávající pěstouni adoptovat. Rodina okamžitě podala odvolání. Každý, kdo má jen kousek srdce v těle, musí chápat, že máma se vlastních dětí nikdy nevzdá. Eva Michaláková dnes navíc nebojuje už jen za sebe, ale i za mnoho dalších rodin, kterým dodala odvahu.

Vy jste soudní řízení sledovala na místě, byť jste nebyla vpuštěna přímo do soudní síně. Je to obvyklé, aby se poslanec takovým způsobem angažoval?

Předně je třeba připomenout, že obě děti mají výhradně české občanství, a proto o nich měly už před roky rozhodnout české úřady. Přesto žijí pátým rokem odděleně ve dvou norských pěstounských rodinách a jsou záměrně izolovány od své vlastní rodiny, rodného jazyka a minulosti. Český stát by se měl o své občany za všech okolností postarat, děti Michalákovy a jejich matku ale nechal napospas neuvěřitelné právní mašinérii. Svou přítomnost u soudu v roli jakéhosi pozorovatele jsem proto považovala za samozřejmost. Mimochodem česká konzulka se soudem promlčela. Samostatnou a smutnou kapitolou je přístup současné ministryně sociálních věcí Michaely Marksové. Ta na konci června jednala v Norsku s ministryní Solveig Horne. Odmítla ale veřejně sdělit o čem a dlouhodobě rodině spíše hází klacky pod nohy.

Vysvětlili Norové někdy, proč byly děti od sebe odděleny?

Ne, Barnevern na ni odmítá dát jakoukoli odpověď. Podle mého názoru prostě proto, že pěstounské rodiny měly každá zájem jen o jedno dítě. Problémem mohlo být i to, že děti spolu mluvily česky a norští pěstouni jim nerozuměli.

Někteří lidé se zdráhají uvěřit, že by se právě v Norsku mohlo dít bezpráví. Můžete uvést nějakou konkrétní zkušenost?

Absurdních situací jsem v souvislosti s touto kauzou zažila mnoho. Vybavuje se mi třeba, jak se na schůzce s Barnevernem v lednu 2015 matka opakovaně a zoufale ptala úřednic, co má dělat, aby se k ní děti mohly vrátit. Od všech obvinění se už dávno očistila, pracuje ve školní družině a dokonce studuje pedagogiku. Bez odpovědi. Stejné úřednice pak bez uzardění do své zprávy napsaly, že matka nespolupracuje a nemá dostatečnou snahu se změnit.

Zklamali mě nejen někteří politici, ale také lidsko-právní aktivisté, kteří se bijí za lidská práva po celém světě, zjevné porušování práv dětí v Norsku ale přehlížejí. Norsko je přitom ukázkový příklad toho, že i v demokratickém státě může pod rouškou dobra vyrůst obludný úřad, který na některých místech provozuje byznys s dětmi a masivně porušuje jejich práva. My nebojujeme proti Norsku, ale proti zvrácenému systému, který tento úřad ztělesňuje.

Případ Michalákových se táhne velmi dlouho, nepropadáte někdy beznaději?

Samozřejmě si přeji, aby se věci hýbaly rychleji. Na druhou stranu platí, že právě Eva a lidé, kteří se jí rozhodli pomáhat, pohnuli světem. Norsko je kvůli praktikám Barnevernu pod mezinárodním tlakem, avizuje reformu a přezkoumání některých případů. Nejkřiklavější případy spojené třeba s preventivním odebíráním kojenců se probojovaly i do norských médií. A dokonce registrujeme poděkování od mnoha norských rodin, které se doposud bály ozvat. Současně se však zdá, že se změní přístup k novým případům, ty starší ale budou úřady zametat pod koberec. Na jaře jsem se spolu s ostatními členy Petičního výboru obrátila na norskou ministryni Solveig Horne a požádala ji o zahrnutí českého případu do seznamu prošetřovaných kauz. Nedávno jsme obdrželi odpověď. Mimo jiné se v ní píše, že případ prošetřit nelze, protože úřad se nedostane ke všem informací. Jinými slovy dokonalá Hlava XX. Slíbíme případy prošetřit, protože se ale o všem musí mlčet, prošetřit je v praxi nemůžeme.

Pro někoho má „norská“ kauza až překvapivě velký dopad na domácí půdu…

To máte pravdu. Není tajemstvím, že současné ministryni práce a sociálních věci Marksové je norský model péče o ohrožené děti blízký, dokonce chtěla s norskými „odborníky“ napsat nový zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Od tohoto záměru ustoupila zřejmě i proto, že ministerstvo by norský model v Česku jen těžko obhajovalo. Čímž neříkám, že teď jde ministerstvo správnou cestou. Je to právě naopak - ministerstvo některé své plány, které považuji za špatné, zavádí do praxe skrytě a v tichosti.

Jaký bude mít příběh Evy Michalákové a jejích dětí konec?

Já jsem přesvědčena o tom, že dobrý. Navzdory bolesti, kterou této rodině úředníci Barnevernu způsobili. Každé dítě začne jednou hledat svou rodinu a kořeny a žádní sociální inženýři nemají sílu tuto přirozenost potlačit. Kluci Michalákovi dříve nebo později zjistí, že jejich máma o ně statečně bojovala a stala se dokonce příkladem ostatním. (red)

O Jitce Chalánkové

Jako dětská lékařka působila mnoho let v prostějovské nemocnici, později jako krajská zastupitelka a náměstkyně hejtmana zodpovídala za sociální oblast v Olomouckém kraji. Od roku 2010 je poslankyní za TOP09 a letos byla zvolena místopředsedkyní strany. Věnuje se zejména sociálním tématům. Prosazuje opatření na pomoc rodinám, ohroženým dětem a zdravotně znevýhodněným lidem. Je o ní známo, že na půdě sociálního výboru aktivně brání nápadům levicové ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové. Životním vzorem jí byl otec, prof. MUDr. Miroslav Tomšů, CSc., po němž zdědila i zájem o věci veřejné. Mezi své nejvyšší hodnoty řadí úctu k životu, k rodině a ke svobodě.

Příběh Michalákových ve zkratce

Děti byly odebrány rodině na jaře 2011 kvůli podezření na sexuální zneužívání ze strany otce, které vznesla učitelka ve školce. To se nikdy nepotvrdilo, stejně jako žádné z dalších absurdních obvinění, která následně vznášeli úředníci Barnevernu, aniž by rodinu někdy navštívili.

Eva Michaláková se pod tlakem Barnevernu s manželem rozvedla a byla připravená žít s dětmi v azylovém domě. Barnevern však namísto pomoci děti rozdělil do dvou stálých pěstounských rodin a postupně začal cíleně utlumovat jejich kontakt s vlastní rodinou. Mladšího Davida viděla Eva naposledy pod dohledem policistů a sociálních pracovníků v srpnu loňského roku, o starším Denisovi rodina neví nic už dva a půl roku. Podle zástupců Petičního výboru existují důvody k vážným obavám o jeho zdravotní stav.

Eva Michaláková v současnosti pracuje ve školní družině a s přítelem vychovává jeho šestiletou dceru.

V boji o děti jí pomáhá Petiční výbor v čele s právníky Pavlem Hasenkopfem a Dorou Bokovou a poslankyní Jitkou Chalánkovou. Na podzim roku 2014 ji v Česku podpisem petice podpořilo více než 10 tisíc lidí. Navzdory diplomatickým nótám české vlády Norsku, které následovaly, a prezentované snaze rodině pomoci děti nadále zůstávají rozdělené v norských rodinách. Norové doposud české straně nesdělili, z jakých důvodů se děti nemohly už dávno vrátit domů a proč byly odděleny i od sebe navzájem.

Eva Michaláková se stala vzorem pro další stejně postižené rodiny, které se přestávají bát a postupně své příběhy zveřejňují.