25. únor, den výročí únorového komunistického puče. Den, kdy došlo, řekl bych k finálním změnám v přechodu od demokracie k totalitě a k přivázání k Sovětskému svazu, v den, který komunisté nazvali dnem Vítězství československého pracujícího lidu.
Dalších 40 let ukázalo, kam jsme se díky společnému vlastnictví, díky vládě plebejců, dostali. Viděli jsme, kam vedlo naše připoutání k SSSR. Optikou dnešního vývoje, kdy to již není komunismus a komunisté, ale stále ti stejní lidé, kteří komunisty byli, kteří podněcují nenávist, kopou příkopy a rozdělují společnost, mě napadá známá věta: Národ, který se nepoučí ze své historie si ji musí prožít znovu. Ale to já nechci a věřím, že nikdo z nás. Jak krátká může být paměť lidí? Copak jsme zapomněli na dobu před listopadem 1989? Člověk přece nemusel být ani disidentem, odpůrcem režimu, aby si vzpomněl na tu schizofrenii. Na schizofrenii, co se mohlo říkat doma, co ve škole či v práci.
To se týkalo i drobností – rodiče mi říkávali: „Hlavně nikde neříkej, že chodíš do kostela.“ A co lidé s jiným názorem? Nepřátelé státu, tedy komunistů a SSSR? Ze všech možných případů vyberu jen dvě události, jejichž výročí si právě teď také můžeme připomenout. 23. února 1949 byl schválen zákon o JZD a začala násilná kolektivizace. 25. února 1950 byl komunisty umučen páter Josef Toufar. Komunistický režim má jen v bývalém Československu na svědomí 248 poprav pro „politické trestné činy“ – mezi nimi i ženu Miladu Horákovou. 8 tisíc politických vězňů zemřelo ve vězení, 450 při pokusu o přechod hranic. Z politických důvodů bylo vězněno 205 tisíc lidí, v táborech nucených prací bylo zařazeno asi 20 tisíc lidí. Emigrovalo 171 tisíc lidí. Osud každého jednoho člověka z těch, které reprezentují předešlá čísla, je do jisté míry promarněná šance: šance na kus dobře odvedené práce v Československu, na kulturní, vědecký a hlavně společenský rozvoj naší země.
Po tomto všem, co se dělo, přestože Babiš se svým ANO vykradl voliče KSČM, vidíme, jak se komunisté dostávají k moci, jak se snaží zásadně ovlivňovat rozhodování. Je to snaha o druhou krádež církevního majetku – tím myslím zdanění církevních restitucí – či snaha přihrát dostavbu atomové elektrárny Rusům. Snaha popírat a pošpinit význam našeho členství v EU a v NATO. Bohužel nejen Babiš a Zeman, ale řada dalších politiků, dokonce vydávajících se za ty pravicové, jim v tom velmi pomáhají. Co dezinformace, které se šíří? Naše bezpečnostní složky se nebojí mluvit o hybridní válce a varují před vlivem Ruska a Číny. Ale řada politiků to bagatelizuje a očividně bojuje za cizí velmoci proti našim národním zájmům.
Závěrem mi dovolte připomenout Zákon č. 198/1993 Sb. Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. V něm se například píše: Komunistický režim své občany popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám… Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému. Nikdy nedopusťme opakování těchto chyb, netolerujme ty a nespolupracujme s těmi, kteří pod jakoukoliv záminkou jdou proti lidským právům, proti demokracii a proti lidskosti jako takové
