V oblasti Jakartovic, kde soukromý zemědělec Jiří Michalisko hospodaří, převažuje členitý zemědělský a lesní ráz krajiny. To přispělo k tomu, že se začal kromě zažité zemědělské činnosti věnovat také agrolesnictví. Jeho cílem je navrátit produkční stromy do zemědělské krajiny. Na svých pozemcích dělá nejrůznější protierozní opatření. Jeho cesta k zemědělství nebyla snadná, o svoje práva musel bojovat, často se i soudil. Jak sám říká, je farmářem z donucení úřadů, také proto se angažuje v řadě zemědělských spolků a aktivně se zabývá agrární politikou.
Hospodaří na 32 hektarech půdy celkem ve čtyřech katastrech. Orná půda tvoří 20 hektarů a na zbytku ploch jsou trvalé travní porosty. Osevní postup má sedmiletý, střídá obilniny, vojtěšku, kukuřici, brambory, mák, řepku, ale také slunečnici, kmín, červenou řepu, česnek, loni pěstoval i zrnový čirok. Vypěstovanou produkci prodává převážně ze dvora, k prodeji nabízí i produkty spřátelených farmářů. „Hospodařím sám, ale pomáhají mi rodinní příslušníci. Pracuji ještě jako obchodní manažer ve sběrných surovinách, abych si vydělal na investice do zemědělství. Na investice slouží i dotace, které využívám také na odvrácení konkurenčních útoků a pokrytí legislativních výdajů,“ vysvětluje mladý zemědělec. Chová muflony a daňky, ale protože na ně nelze čerpat žádné benefity z dobytčích jednotek v rámci dotačních programů, má také stádo ovcí, koz a krav plemene masný simentál. Nově zařadil do chovu pomořanské husy, po kterých je poptávka na svatého Martina.
Věnuje se agrolesnictví
Agrolesnictví je jeho hlavní strategií udržitelného hospodaření. „Je to jeden ze způsobů, jak udržet adaptaci na klimatickou změnu,“ odůvodňuje Jiří Michalisko. Z dřevin nejčastěji vysazuje ořešák černý, třešeň ptačí a staré krajové odrůdy jabloní, které jsou odolnější vůči klimatické změně a jejich vysoký kmen umožňuje snadný průjezd zemědělské techniky v jejich blízkosti. Agrolesnictví je způsob hospodaření na zemědělské nebo lesní půdě, který kombinuje pěstování dřevin s některou formou zemědělské produkce na jednom pozemku, a to buď prostorově, nebo časově. Podmínkou je, že složky agrolesnického systému – dřeviny, plodiny, zvířata a jiné – jsou pěstovány, respektive chována s hospodářským a, nebo environmentálním záměrem, stojí na webových stránkách Českého spolku pro agrolesnictví, jehož je Jiří Michalisko členem. „Snažím se vysazovat v krajině polovinu dřevin ovocných a polovinu lesních. Třešeň ptačí podpoří biodiverzitu, protože její plody slouží jako krmivo pro ptactvo. Letos poprvé začal plodit ořešák černý, tato velmi cenná dřevina je typická pro agrolesnictví,“ ukazuje na strom plný ořechů podél silnice. „Doba obmýtí závisí na způsobu využití dřeva. Například nábytkové řezivo roste 50 až 60 let. Vídeňský stolař ode mne kupuje stromy ořešáku černého staré 20 let, jeho intarzie jsou velmi žádané,“ popisuje dále.
V reportáži v listopadové Úrodě se dále dozvíte, proč o sobě Jiří Michalisko říká, že je farmářem z donucení, jak řeší nákupy osiva a přípravků na ochranu rostlin, proč se musel soudit o svoje polnosti, proč si sám na pozemcích navrhuje protierozní opatření nebo co je podle něho největší bolestí českého zemědělství.
PŘEVZATO Z: uroda.cz
