Projev na 57. schůzi sněmovny 6. června 2017 k bodu Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o České národní bance, zákon o oběhu bankovek a mincí:
Pozměňovací návrhy, které jsou v systému uvedené pod číslem 6509 k zákonu číslo 6/1993 Sb., o České národní bance.
První pozměňovací návrh, který se týká § 45 a) odst. 1. Dvacet procent portfolia si myslím, že neohrozí stabilitu banky, navíc zajistí, aby si občané České republiky, kteří jsou dostatečně bonitní, nezajišťovali úvěry u nebankovních subjektů s lichvářským charakterem podnikání, které Česká národní banka nedokáže regulovat, ačkoliv i nebankovní subjekty podléhají regulaci České národní banky. Je řada nebankovních poskytovatelů, kteří se k provozování činnosti poskytovatelů půjček nehlásí a podporovalo by to ještě více financování v tzv. šedé zóně, to je lichváře s kriminálním pozadím a vyděračskými praktikami.
Druhý pozměňovací návrh se týká opět § 45 a) odst. 1. Refinancování vlastního úvěru musí být vyjmuto, jelikož by se klienti bank stali rukojmími největších bank a s historicky získaným portfoliem hypotečních klientů. Pokud by majitelé spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí nesplnili podmínky dané regulací, museli by přistoupit na jakékoliv podmínky poskytovatele těchto úvěrů. Omezení na prodávané nemovitosti je nutné z důvodu, kdy se majitelé těchto spotřebitelských úvěrů rozhodnou nemovitost prodat z důvodu přestěhování do jiného místa, například kvůli změně zaměstnání nebo vývoje rodinné situace. Postupně by se tak stalo, že by se nejen omezily nové hypoteční úvěry, ale současně portfolio poskytnutých hypotečních úvěrů by bylo uměle snižováno ve prospěch nájmů. Současné portfolio poskytnutých úvěrů na bydlení je zdravé a stabilní. Proti jiným státům EU nejsou občané České republiky přeúvěrováni.
Třetí pozměňovací návrh se týká opět § 45 a) odst. 4 písm. A. Omezení do 90 % je dostatečné, jelikož v případě výraznější případné regulace by se omezil trh s bydlením výrazněji se všemi negativními důsledky popsanými v závěru pozměňovacího návrhu, které ještě sdělím. Omezení LTV do 90 % v kombinaci např. s daní, kterou platí kupující, znamená, že kupující musí mít ne 10 %, ale 14 % vlastních zdrojů, a pokud ocenění je nižší než kupní cena, tak samozřejmě je ještě vyšší. Omezení pod 90 % by znamenalo, že ani nadprůměrně vydělávající občan by si nedokázal vlastní zdroje pro nákup nemovitosti opatřit, pokud je nezíská formou dědictví nebo darem např. z rodiny. Tím by byl v podstatě odkázán na nebankovní půjčky, nebo žít celý život v pronájmu.
Průměrné procento LTV v České republice nevybočuje z evropských průměrů, pokud porovnáme země EU mimo Itálii, tak to dělá kolem 80 %, v Itálii je to 49.
Za čtvrté. Opět se to týká § 45a odst. 4 písm. b). Celková splatnost úvěru, horní hranice tohoto úvěrového ukazatele nesmí být kratší než 30 let. Zase zdůvodnění: Odstranění DTI, to znamená, v tuto chvíli stačí ustanovení, že banka je povinna prověřovat bonitu dle zákona o spotřebitelském úvěru. Každá banka si umí nastavit na základě risk management modelu sama, jakým klientům úvěr poskytnout a jakým ne.
Mimo jiné v Evropské unii omezuje tento parametr i dle výkladu České národní banky jen Velká Británie a Irsko. Pořízení nového bydlení by ve většině regionů České republiky znamenalo požadavek na příjem ve výši dvojnásobku až trojnásobku průměrného měsíčního příjmu. Řeknu příklad: Např. v Ostravě, kde jsou ceny bytů zhruba kolem 3 milionů 300 tisíc, stačilo na pořízení úvěru 26 tisíc, nyní podle toho nového to bude 49 tisíc.
Shrnutí k pozměňovacím návrhům: Náklad na splácení hypotečního úvěru na rozdíl od někdy nevýhodných spotřebitelských úvěrů formou osobních půjček, kreditních karet, kontokorentů, je třeba brát jako náklad na bydlení, podobně jako pronájem. Hypoteční náklad na bydlení ve většině regionů vychází lépe než nájemné a v případě novely se poměry zhorší. Pronájmy proti splátkám hypoték vlastně vzrostou. Pokud by došlo k regulaci hypotečních úvěrů způsobem, jak Česká národní banka plánuje, předpokládám tento scénář: Je to omezení hypotečních úvěrů pro běžné rodiny.
Poklesem nabídky hypoték stoupne poptávka po pronájmech. Hypoteční úvěry mohou ještě více zlevnit a pronájmy vzrostou. Náklady pro rodiny našich občanů se tímto zvýší. Majetek nemovitostí nebude v rukou občanů, ale těch nejbohatších.
Pokud bude novela schválena, bude se vzpomínat na ty, kteří si dokázali pořídit bydlení dosud, jako na šťastnou generaci. Co se ale změní, je skladba hypotečních klientů, kde se již nebude jednat o zástupce střední a nižší třídy, ale o spekulanty, kteří budou nemovitosti pořízené na hypoteční úvěry dále pronajímat. Komu novela pomůže a komu uškodí? Je to novela pro velké banky, developery poskytující nájemní bydlení a pro bohaté investory, kteří na tom vydělají. Je to novela proti běžným domácnostem, proti střední a nižší třídě, kteří (?) si nepořídí nové bydlení, nebudou mít vlastní nemovitost v důchodu, nebudou moci refinancovat stávající hypotéku, nebudou si moct pořídit jinou nemovitost, jelikož nebudou moct splatit původní hypotéku a pořídit si novou. V podstatě je to i novela proti menším bankám a zdravé konkurenci.
