V pondělí, 7. května 2012 se na hřbitově v Bílovci sešli představitelé města Bílovce, Svazu bojovníku za svobodu a další občané a připomněli si 67. výročí konce druhé světové války v Evropě. Za stranu TOP 09 se akce zúčastnil předseda MO TOP 09 v Bílovci a člen rady města Tomáš Velička. K památníku obětem války byly položeny pamětní věnce a kytice.
V proslovech řečníku i při následných neformálních debatách účastníku shromáždění zaznívali vzpomínky na 60 milionu obětí této války, na miliony umučených židů v německých koncentračních táborech i na statisíce vězněných a umučených v sovětských gulazích. V obou těchto zařízeních skončila řada československých občanů. Vzpomínalo se na hrdinství československých vojáku a odbojářů, kteří sice v nevelkém počtu, ale o to statečněji bojovali po boku svých spojenců na obou evropských frontách i v severní Africe. Ledacos bylo vyřčeno nahlas, ale asi ještě více zůstalo pouze ve vzpomínkách.
Můžeme zde tedy vzpomenout československé letce, zejména pak stihače, kteří na jaře 1940 velmi úspěšně bojovali pod velením gen. Vicherka v bitvě o Francii. Mezi vůbec nejúspěšnějšími pak byli kpt. Vašátko a por. Peřina. Určitě můžeme vzpomenout i příslušníky 1. a 2. čs. pěšího pluku, kteří pod velením plk. Kratochvíla a plk. Satorie v červnu 1940 srdnatě vzdorovali německému wehrmachtu v bojovém prostoru Paříže. Nelze zapomenout na naše stihače v dnes již legendární bitvě o Británii na podzim 1940, kde pod velením gen. Janouška, v rámci RAF dosáhli skvělých výsledků. Zde se vůbec nejúspěšnějším spojeneckým stihačem stal čet. František. Bylo by dále hanbou zapomenout na příslušníky 11. čs. pěšího praporu, kteří v pekle africké pouště v čele s pplk. Klapálkem bránili v roce 1941 libyjský Tobruk proti němcům a italům.
Určitě nemůžeme zapomenout na naše jednotky v Sovětském svazu. Boje u Sokolova a Charkova a zejména pak taktický „majstrštych“ v bitvě o Kyjev v roce 1943, kdy malý obrněný oddíl 1. čs. brigády pod velením por. Buršíka, ppor. Sochora a ppor. Tesaříka osvobodil centrum města dříve než Rudá armáda. Je nutné zmínit i strašlivé ztráty a zároveň obrovské hrdinství vojáků 1. čs. armádního sboru na Dukle v roce 1944, kdy byli většinou nezkušeni a nedostatečně vycvičeni vojáci s nedostatkem v boji zkušených důstojníku, pod velením gen. Svobody hnány na rozkaz mar. Koněva proti výhodně zakopanému nepříteli. Rovněž bojová činnost 1. čs. obrněné brigády v čele s gen. Liškou u francouzského Dunkerque v období 1944 – 1945 či účast 2. čs. paradesantní brigády a 1. čs. leteckého pluku, pod velením plk. Přikryla a škpt. Fajtla v bojích Slovenského národního povstání na podzim 1944 stojí za připomenutí.
Nelze zapomenout ani na domácí odpor, zejména na odbojovou organizaci Obrana národa. Legendární se stali pplk. Balabán, pplk. Mašín a škpt. Morávek, známí též jako Tři králové. Rovněž atentát na říšského protektora Heydricha v roce 1942, který v protektorátu uskutečnili s podporou domácího odboje výsadkáři s Velké Británie rtm. Kubiš a rtm. Gabčik patří mezi nejvýznačnější počiny čs. armády. K tragickým stránkám pak určitě patří zbytečná smrt jednoho z velitelů Obrany národa gen. Luži, kterého snad omylem zastřelili čeští četníci, vypálení Lidic a Ležáků a smrt stovek a stovek dalších odbojářů. Musíme zde zmínit i partyzánské hnutí, zejména v posledním roce války. Za vrchol domácího odboje pak můžeme považovat pražské povstání v květnu 1945, kdy Pražané, v čele s gen. Kutlvašrem, podporováni jednotkami vládního vojska a oddíly čs. četnictva donutily silnou německou posádku v Praze ke kapitulaci, ještě před příchodem Rudé armády 9. května 1945.
Musíme zde poděkovat jednotkám našich spojenců, kteří pomáhali osvobodit československo. Lví podíl zde měli jednotky Rudé armády, konkrétně 1. 2. a 4. ukrajinského frontu, v jejímž čele stáli mar. Koněv, mar. Malinovskij a gen. Jeremenko. Nemůžeme pominout, tak jak se to v minulosti desítky let dělo účast 3.U.S. armády s gen. Pattonem v čele, či 1. a 4. rumunské armády, na kterou se zapomíná dodnes. Pro úplnost dodejme že osvobozování Československa se zúčastnili i jednotky armády polské, belgické či francouzské.
V souvislosti s aktuální politickou a společenskou situaci v česku i jinde v Evropě, kdy se k moci opět derou totalitní a nedemokratické ideologie je nutné znovu a znovu připomínat, že to byl v roce 1939 německý národní socialismus, u nás často zkracován na nacismus, italský fašismus a sovětský komunismus, kdo tuto tragickou válku rozpoutal. Je tedy povinnost všech demokratických sil usilovat o to, aby se totalitní ideologie, ať už z leva, nebo z prava nedostali znovu nikdy k moci, protože historie ukazuje, že jim nelze důvěřovat.
