V sobotu 1. září uplyne 79 let, co vypukla II. světová válka, největší a nejničivější konflikt v dějinách lidstva. Pro ty, co snad pozapomněli, drobné připomenutí. Dne 23. srpna 1939 podepsali v Moskvě dohodu o spolupráci zástupci Německé říše a Svazu sovětských socialistických republik Ulrich Friedrich Wilhelm Joachim von Ribbentrop a Vjačeslav Michajlovič Molotov. Součástí této dohody byl i tajný dodatek a společném útoku na Polsko. Německu měla připadnout západní část Polska, Sovětskému svazu ta východní. Pro mnohé bylo překvapením, že se dva totalitní diktátoři Hitler a Stalin dohodli. Jak je ale vidět, německý dělnický národní socialismus (nacismus) a sovětský komunismus měli k sobě v té době nebezpečně blízko.
Německý útok začal 1. září ráno. Agresor útočil za dvou směrů. Ze severu to byla armádní skupina Sever, pod velením generála Fedora von Bocka. Ta měla cca 630 000 mužů. Z jihozápadu pak armádní skupina Jih pod velením generála Gerda von Rundstedta. Ta byla ještě silnější, měla cca 890 000 mužů. Po boku Německa se útoku účastnili i vojáci Slovenského státu. Celkem cca 51 000 mužů pod velením generála Ferdinanda Čatloše. Němci do útoku nasadili více než 2500 tanků, 5800 polních děl a téměř 2200 letadel. Slovensko nasadilo do boje 19 tanků zhruba 35 letadel.
O šestnáct dní později, tedy 17. září, pak z východu zaútočil Sovětský svaz. Ze severovýchodu útočil Běloruský front pod velením generála Michaila P. Kovaljova, z jihovýchodu pak Ukrajinský front generála Semjona K. Timošenka. Celkem nasadili sovětští komunisté do útoku cca 470 000 vojáků, 3700 tanků a 2000 letadel.
Polsko bylo tedy napadeno ze všech světových stran. Výjimkou byla krátká jihovýchodní hranice s Maďarskem a Rumunskem. Tomu všemu musela čelit polská armáda. Ta měla v září 1939 zhruba 950 000 vojáků, kteří měli k dispozici cca 600 tanků, 400 letadel, 4300 polních děl. V čele polské armády stál maršál Edward Rydz-Śmigly. V průběhu bojů pak vznikly Jižní front, v jehož čele stál generál Kazimierz Sosnkowski a Severní front pod velením generála Stefana Dab-Biernackého.
Formálně nezůstalo Polsko ve válce samo. Už v létě 1939 se začala v Polsku budovat čs. exilová armáda, do jejího čela se postavil generál Lev Prchala. V září to čítalo pouhých 1000 vojáků, kterým velel pplk. Ludvík Svoboda, předválečný učitel maďarštiny na Vojenské akademii v Hranicích. V zářijových bojích padlo na polské straně 7 čs. vojáků. Na základě mezinárodních smluv a závazků pak 3. září vyhlásila Německu válku Francie a Velká Británie. Jejich jednotky však fakticky do bojů nijak nezasáhly.
Vše skončilo rychlou porážkou Polska. Němečtí nacisté a sovětští komunisté si rozdělili dobyté území a rozpoutali nevídaný teror. Pár vesnic pod Tatrami zůstalo jako podíl z kořisti i pro Slovensko.
Na závěr pak byla 28. září podepsána ve Varšavě Německo-sovětská smlouva o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie. Jedním tajným ustanovením bylo prohlášení, že obě strany nebudou tolerovat na svém území jakoukoliv propagandu, která se vztahuje na území druhé smluvní strany. Budou na svém území potlačovat všechnu takovou propagandu od počátku a vzájemně se informovat v souvislosti s vhodnými opatřeními pro tento účel. To se stalo základem pro vzájemné spolupráce mezi zvláštními službami obou zemí, od přelomu let 1939 a 1940 a stalo se základem čtyř společných konferencí Gestapo-NKVD.
Závěrečnou perličkou pak byla 22. září společná, Německo – Sovětská vojenská přehlídka v Brestu – Litevském. Za Německou stranu jí velel generál Heinz Guderian, za Sovětskou pak generál Semjon Krivošejn.
Když se tak ohlížím těch 79 let zpátky, opět musím konstatovat, že když demokratické síly včas nezakročí proti totalitním ideologiím, proti psychopatickým diktátorům, skončí to obrovskou katastrofou. A to už nesmíme připustit.
Tomáš Velička - krajský předseda TOP 09 Moravskoslezského kraje
