Za pár dnů oslavíme třicet let od Sametové revoluce, která ukončila v naší zemi čtyřicetileté období komunistické totality. Listopadové dny, ve kterých se rozhodlo o obnově svobody a demokracie v naší zemi, jsem prožíval spolu s rodiči a dědečkem v rodných Palkovicích. Mně bylo tehdy 16 let a bratr byl v té době na vysokoškolských studiích. V prvních chvílích, kdy informace o revolučním dění byly ještě částečně ovlivňovány odcházející komunistickou mocí, jsme o něj měli obavy. Když se však brzy ukázalo, že je v pořádku a veškeré informace potvrzovaly také to, že moc komunistů bere skutečně za své, otevřel můj otec láhev šampaňského a společně jsme si připili na novou dobu, která přichází.
O tom, co je to svoboda a jak skutečně funguje demokracie, měl u nás tehdy skutečně reálnou představu málokdo. A podle vlastních zkušeností s naplněním či nenaplněním leckdy velmi idealistických představ o tom, co přijde, se může hodnocení uplynulých let u každého z nás lišit. Jeden fakt je ovšem neoddiskutovatelný – většina z nás měla a má příležitost uchopit svůj život do vlastních rukou a využít příležitostí, které svoboda a demokracie nabízejí. A proto si jich važme, jsou to dary, nikoliv samozřejmost, a tyto dary je třeba chránit a pečovat o ně. Jak vypadá systém, kdy o osudu člověka rozhodovala jedna strana, to si mnozí z nás dobře pamatují. Jak funguje a bude fungovat systém založený na svobodách a demokratickém rozhodování, to záleží na každém z nás. Protože platí jedno obecné moudro – kdo se nepoučí z minulosti, je odsouzen si ji prožít znovu. A to bych si já osobně v žádném případě nepřál.
Slavomír Bača
předseda regionální organizace TOP 09 Frýdek-Místek
