Téměř všechny vlády, které této zemi vládly, proklamovaly jako jednu ze svých zásadních priorit ochranu zemědělské půdy. Česká republika každým dnem přichází (zejména zástavbou průmyslovými a skladovacími areály, bydlením, infrastrukturou či těžbou nerostných surovin) o přibližně 13 hektarů zemědělské půdy, což pro představu znamená plochu cca 26 fotbalových hřišť. Stejně tak kvalitativní ochrana zemědělské půdy je v tristní situaci, kdy degradací je ohroženo cca 60 % její výměry, a to především vodní a větrnou erozí či utužením. Jednoduše řečeno, výraznou ztrátou schopnosti jímat vodu. Současná legislativa i dotační politika je v této oblasti značně bezzubá. V roce 2015 prošel novelizací zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Jedním z jeho hlavních cílů mělo být zásadně omezit zabírání nejkvalitnější půdy I. a II. třídy ochrany a snížit s pomocí tzv. Protierozní vyhlášky, množství každoročně nenávratně poškozované nejúrodnější vrstvy - ornice (jedná se zejména o nadměrné smyvy půdy, způsobující škody značného rozsahu).
A jaká je skutečnost? Nejkvalitnější zemědělská půdy by měla být odnímána pro nezemědělské účely, pouze pokud jiný veřejný zájem výrazně převáží nad její ochranou. Pro představu, takovým veřejným zájmem může být např. obrana státu, protipovodňová ochrana, budování páteřní infrastruktury, apod.
Byť zákon hovoří celkem jasně, realita je poněkud odlišná. Na nejcennějších půdách se v územně plánovacích dokumentacích krajů a obcí dále vesele vymezují zejména rozsáhlé skladovací! areály s minimální přidanou hodnotou, které navíc napomáhají devastaci našich silnic a dálnic....
Současná i minulá vláda měly za jednu ze svých zásadních priorit boj se suchem. Půda má svoji nenahraditelnou úlohu jak z hlediska produkce potravin, tak zejména při zajišťování mimoprodukčních funkcí jako jsou např. zadržování vody, koloběh látek či jako stanoviště mnoha druhů organismů. V situaci, kdy zemědělská půda pokrývá cca 53 % plochy naší republiky a je zde potenciál 30 % zvýšení zadržování vody v jejím profilu, dalo by se očekávat, že ministerstva zemědělství a životního prostředí vyvinou, ruku v ruce, maximální úsilí o zlepšení jejího stavu. Namísto toho již 4 roky čekáme na Protierozní vyhlášku. Otázkou zůstává, zda je politická vůle řešit zásadní problémy nebo se pouze zabývat téměř nekonfliktními tématy jako je Dešťovka, dotace z evropských či národních zdrojů na zlepšování čehokoli, apod.?
Nezbývá tedy, než si položit otázku, „Je ochrana zemědělské půdy v ČR skutečnou prioritou naší vlády nebo jsou prioritou pouze ekonomické benefity, těch, kteří zemědělskou půdu (vy)užívají?“
Cílem každé odpovědné politické strany by mělo být smysluplné a šetrné využívání našeho přírodního bohatství. Jsem rád, že takovou stranou je TOP 09, která bere budoucí výzvy v ochraně životního prostředí skutečně vážně a nechrlí pouze líbivé proklamace.
Jiří Klápště, vedoucí Správy CHKO Český ráj a člen TOP 09
