Rok 2033 je letopočtem, do kdy má Česká republika závazně odstavit uhlíkově negativní zdroje výroby elektrické energie. Tím „závazně“ je myšlen fakt, že elektřina vyráběná z hnědého uhlí bude díky zátěži způsobené emisními povolenkami, nekonkurenceschopná a její výroba se vůbec nevyplatí! Šmahem tedy přijdeme o 44 % zdrojů elektrické energie, kterou musíme do té doby nějakým způsobem nahradit. Pokud někdo spoléhá na jádro, tak je jasné, že do 10 let v Česku žádný nový blok nepostavíme. Co se týče jeho přípravy a výstavby, je třeba počítat s obdobím 15 - 20 let, to jsme minimálně v roce 2038 (spíše po roce 2040).
Náš stát má několik možností, jak tento výpadek v nejbližší době nahradit (resp. výrobu el. energie, z důvodu rozvoje zejména elektromobility, ještě zvýšit). Řešení spočívá (kromě výše zmíněného jádra, a to včetně modulárních reaktorů), zejména ve využití paroplynových elektráren, kogeneračních jednotek, solární či větrné energie.
Před nedávnem jsem se v jedné obci nedaleko Turnova, účastnil veřejného projednání záměru na výstavbu větrné elektrárny, kdy investorem má být polostátní společnost ČEZ. Představte si, že žijete v poklidné obci nedaleko Českého ráje, v relativně harmonické krajině, s vycházkovou zónou nedaleko obce u lesa. Najednou někdo přijde s tím, že v místech, kde jste vyrůstali, procházeli se či jezdili s kočárkem se svou ratolestí, dostatečně a stabilně fouká vítr, že je toto místo dostatečně daleko od nejbližších obydlí, a že by vlastně bylo úžasné zde postavit 200 metrů vysoký kolos pro výrobu větrné energie – umělé, stále se pohybující monstrum, které každou chvíli uvidíte od svého domu. Jako kompenzaci dostane obec, kde žijete (která má více jak 1200 obyvatel a roční rozpočet přes 20 miliónů korun) okolo 500 tisíc korun ročně... Tak zhruba v tomto duchu se vedla prezentace společnosti ČEZ o plánované výstavbě 1 větrné elektrárny nedaleko Jenišovic u Turnova. Reakce místních obyvatel byla očekávatelná. Většina přítomných poslala zaměstnance ČEZu, slušně řečeno, do háje (a není tím myšleno do toho za obcí). Copak si stát (respektive polostátní společnost) myslí, že stačí utrousit pár drobných a lidé si nechají na příštích minimálně 20 let pozměnit místa, která znají a kde žijí? Dokud to stát resp. zástupci energetických společností, nepochopí, nehne se větrná energetika z místa a obce se dále budou k těmto zdrojům ve většině případů vyjadřovat negativně.
Přitom by nebylo tak obtížné změnit veřejné mínění. Například garancí zvýhodněné ceny el. energie pro občany obce, na jejímž území je větrná elektrárna či park vybudována nebo např. energií zdarma po určité časové období. Pokud se „všespásný“ pohled státu na tuto problematiku nezmění a nezačnou k obcím padat seriózní nabídky, budeme se za 10 let divit, kolik elektrické energie musíme dovážet, respektive kolik nás bude stát, a proč např. sousedé v Německu (kteří nezahálejí) platí za elektřinu o X procent méně (o vlivu na konkurenceschopnost našich firem nemluvě).
Jiří Klápště, vedoucí CHKO Český ráj a člen TOP 09
