Vzpomněl jsem si na tři případy, bohužel ani jeden není z Liberce. Ale mohl by. A všechny se týkají lidí nad 65 let věku.
Soňa chodí jednou nebo dvakrát týdně číst knihy stařečkům a stařenkám v místním domově pro seniory. Občas čte v mateřské školce nebo v nemocnici.
Karel vozil na podzim špatně pohyblivé seniory, a na jaře bude pokračovat, ještě s několika dalšími a mladšími dobrovolníky. Čím a kam je vozil? Město zakoupilo elektrotříkolku, tedy elektrokolo se sedačkou pro dva seniory. S takovými, kteří se již špatně pohybují nebo jsou odkázáni na kolečkové křeslo a televizi. Karel je vozí na vyjížďky, čímž jim způsobuje obrovskou radost, vděčnost a nový elán do dalších dnů.
No a Olda (kterého znám opravdu nejlíp ze všech lidí na světě), tak Olda rád přispívá na Wikipedii. Ta je na internetu a obsahuje poznatky a informace o statisících měst, rostlin, známých lidí a všech možných událostech. Je to nová pokladnice lidstva, protože tam může přispět každý. Zdarma.
Proč to dělají? Chtějí zůstat i ve stáří aktivní. Kdo nechce, tak žádné aktivity nemá, kromě každodenních činností v domácnosti. To je jeho právo. Avšak vědci dělí lidi, kteří jsou v důchodu, do tří skupin: V jedné jsou ti aktivní, údajně jich je 10-20%. ve druhé jsou ti, kteří jsou naopak pasivní. Těch je taky prý 10-20% a jejich oblíbeným rčením je: „Já už jsem se v životě napracoval dost!“ Ve třetí skupině jsou ti, kteří nejsou zcela vyhranění, ale přizpůsobí se okolnostem a tak jsou v něčem aktivní, v něčem pasivní, nebo jednu dobu tak a druhou onak. Na ně když zaútočí reklama nebo přátelé, tak se taky zvednou a jedou třeba na týden na hory, i když dříve by to neudělali. Nebo si koupí elektrokolo, protože jim to doporučují ostatní. Jsou to tedy lidé, kteří se celkem snadno nechají ovlivnit ostatními a na tom vlastně není nic špatného. Takových lidí bude vždycky většina jak mezi spotřebiteli, tak mezi voliči.
U těch příkladů je zajímavé, že neznamenají nic výjimečného. Přece každý z nás umí číst a tak by mohl chodit někam předčítat. Skoro každý umí jezdit na kole a mohl by jezdit i se starými lidmi. Nakonec je to tříkolka, z ní se tak snadno nespadne. A taky je mnoho lidí, kteří díky své profesi nebo koníčku nashromáždili spoustu poznatků a informací, které by mohli dát na Wikipedii.
Vím ze své zkušenosti, že to není jednoduché. Když mně je letos 71, tak už se rozmýšlím, do čeho se pustím. Vím ale, že pro kvalitní život ve stáří musím mít tři druhy aktivit: a) tělesné, b) duševní, c) společenské. Abych si udržel vlastní zdraví.
Odborníci totiž naznačují, že ti pasivní senioři umírají dřív. Jednoduše proto, že nevykonávají skoro žádné tělesné, duševní ani společenské aktivity, takže se jejich zdravotní stav rychleji zhoršuje. A vy to znáte: co netrénujete, to degeneruje, přestává fungovat. To platí doslova o každém orgánu a údu lidského těla. Včetně mozku. K největším metlám patří deprese, ale i osamělost a lenost.
Co se všechno dá dělat? Ptal jsem se na to několika stovek (!) seniorů, co dělají „ve volném čase“, kromě svých osobních zálib. A dostal jsem celý vodopád příkladů. Snad to budou i náměty pro vás. Jsou to například:
Každé město potřebuje své seniory. Kolik je příležitostí pro důchodce třeba v oblasti kultury a cestovního ruchu v Liberci! Můžete se stát průvodcem návštěvníků po liberecké radnici, dohlížet ve výstavní síni, spoluorganizovat zájezdy. Pro začátek můžete jednoduše navštívit komunitní středisko Kontakt v Palachově ulici (pod Šaldovým nám.). V klubu seniorů se odehrávají například besedy a s cestovateli, výtvarné workshopy, turnaje v šipkách, kuželkách a stolním tenisu, pravidelné společné vycházky, promítání dokumentů, hudební odpoledne, kurzy v trénování paměti, práce s počítačem a mnoho dalšího. Přijít tam už znamená vidět mnoho nových příležitostí. A možná jste na to za ta léta už zapomněli, ale když se vám povede nějaká věc, z které mají radost ostatní, to je teprv zážitek. Pro začátek přejeme trochu štěstí a odvahy.
PhDr. Oldřich Čepelka, člen TOP 09 Liberec
