Celý svůj soukromý i profesní život jsem byl zvyklý se pohybovat hlavně pěšky a to i na velké vzdálenost a na počátku kariery jako terénní geolog často i obtěžkán ruksakem plným vzorků. Byl jsem zdravý, sportovní typ a dělal jsem to rád. Teď jsem ale senior dávno po osmdesátce a po různých zdravotních peripetiích mám najednou problém dojít na zastávku autobusu, i když to mám prakticky za rohem. Díky tomu jsem najednou zjistil, že liberecká nemocnice, kam stále častěji docházím na různá vyšetření a zákroky, přestává pro mne být dostupná, protože u vstupu nezastavuje žádný prostředek městské dopravy.
Nejvíce mě to naštvalo v době, kdy se k bouracím pracím v nejstarší části nemocnice přidala výluka tramvajové dopravy a náhradní doprava a ostatní použitelné autobusy jezdily přímo okolo hlavního vchodu, ale vyložily mě v nejlepším případě až na Husovce za gymnáziem. Zrovna v té době jsem musel do nemocnice i dvakrát týdně a to jsem se vždy dobelhal s vypětím všech sil. Sice jsem ještě schopen a oprávněn řídit vlastní vůz, ale problém je v současném čase stavebního ruchu v areálu zaparkovat, nehledě na to, že často několikahodinové stání se dost prodraží. To by mne sice finančně nezruinovalo, ale taxík asi vyjde laciněji, až se mé pohybové schopnosti ještě zhorší. Ne všichni si to však dovolit mohou.
To k zamyšlení pro ty, kteří ještě takové problémy nemají a jsou v postavení, ve kterém by situaci těch méně šťastných mohli zlepšit úpravou některé z autobusových tras a zřízením zastávky u některého vchodu do objektu. Ale abych byl spravedlivý a jenom si nestěžoval. Oceňuji to, jak je městská doprava v Liberci a okolí vstřícná k seniorům co se týče jejího bezplatného užívání a to bez jakéhokoliv nutného žádání a vyřizování dokladů. Vím, že i jiná krajská města podobné úlevy poskytují, ale Liberci se v ohledu přívětivosti systému podle mne nevyrovnají.
Karel Jirák, člen TOP 09 Liberec
