Fenomén školství v poslední době proplouvá vlnami zvýšených emocí souvisejících s různými tématy, která rezonují nejen ve školské komunitě, ale též na veřejnosti. Rozpočet školství se zřejmě snižovat v souladu s posledními vyjádřeními Mikuláše Beka nebude. Tato zdánlivě pozitivní skutečnost je však v určitém rozporu s již přijatou novelou Zákona o pedagogických pracovnících související s navýšením platů učitelům na 130 procent průměrné mzdy od 1.1.2024. Je to v podstatě jednoduchá úloha na procenta pro žáka 7. ročníku. Ze stávající platové tabulky, která odpovídá platu učitelů na úrovni cca 112 – 115 procent průměrné mzdy, vytvořit novou od již zmíněného data a především respektující navýšení na 130 procent průměrného platu. Rozplést tento uzel nebude jednoduché. Zvláště po některých vyjádřeních ministra školství o průměrném navýšení o 3000 Kč, které by i zmíněný žák sedmého ročníku jednoduše zpochybnil.
Druhým fenoménem je umělá inteligence a její využití ve školství. Zřejmě nemusím nikoho přesvědčovat, že nahradit lidské myšlení jakýmkoli softwarovým produktem v podstatě nelze. Umělá inteligence, která dnes zasahuje téměř do všech oborů lidské činnosti je velkým přínosem a ve školství je aktuálním problémem podléhajícím široké diskuzi. Zde se přikláním k rozumnému přístupu, který místo striktních zákazů umožní otevřenou diskuzi o výhodách i nevýhodách umělé inteligence. Zřejmě nejznámější ChatGPT, který občas pro výuku využívám, má též své limity a veškeré výstupy z něj je nutné chápat jako nápad či návrh. To však neznamená, že by učitelé nemohli ChatGPT zapojit do výuky. Lze ho např. efektivně využít v rámci inkluze a individuálního přístupu. Zde bych se v závěru přimlouval za kvalitní vzdělávání učitelů v této oblasti nevyjímaje z toho ani pedagogické fakulty. Odtud bychom mohli a měli začít.
