České rodinné stříbro již není, co bývalo a tatam jsou časy ždímání našeho tradičního průmyslu. Ten je dnes nahrazován nvým pod křídly zahraničního kapitálu.
Od r. 1989 došlo k výrazné změně ve struktuře českého průmyslu. Většina našich tradičních odvětví průmyslu kde jsme zamrzli v 70. či 80. letech nebo jsme ho výhodně zprivatizovali, byla díky zahraničním investicím nahrazena průmyslem moderním. Tyto investory však tradice nezajímají, podstatný je pro ně pouze zisk tvořený jejich investicemi.
Naše tradiční odvětví stagnují a jen obtížně reagují na celosvětově otevřené tržní prostředí. Například v našem Libereckém kraji je celá řada firem, které dnes skleněné výrobky musí dovážet například ze Španělska či Itálie jen proto, že si naši skláři chtějí hrát za každou cenu s foukací píšťalou na Louise Armstronga a velkosériové projekty jsou pro ně potupou jejich uměleckého cítění. Nejsou schopny efektivně následovat trendy v technologiích a vyrábět výrobky rychle, kvalitně, za přijatelnou cenu. Každá prosperující firma ví, že musí následovat požadavky trhu, i když je to finančně a zejména technicky velmi náročné. V našich podmínkách však ke všem potížím stále více přibývá i otázka nejen čím, ale také s KÝM?
Střední školství ze svých skanzenů vychrlí každý rok na trh práce řadu studentů a učňů. Je však tato nová generace dostatečně vzdělána a prakticky připravena pro první zaměstnání? Trh práce jednoznačně říká – NE!
Bohužel se neustále až příliš zaklínáme tradiční českou šikovností. Jestliže asijské země včetně zemí EU do vzdělávání v moderních technologiích investují obrovské prostředky, není možné zůstat pozadu a je musíme vytvořit efektivní systém pro vzájemnou podporu školství a zaměstnavatelů.
Nezaměňujme však systémová řešení a investice za nalévání prostředků nás všech do černé díry, jak se tomu děje dnes formou propagačních či mediálních akcí a školením pedagogických pracovníků jak učit. O tom co učit se příliš diskuse nevedou. Ono to jde na akademické bázi velmi těžko, bez přímé spolupráce s reálným životem a s překotným technologickým pokrokem.
Politicky oblíbenou frázi – „nebuďme pouhými montovnami“, nesplní ve firmách inženýři ve vedení či vývoji, ale především technici a řemeslníci přímo ve výrobě. Bez týmů těchto lidí to nejde, tak si to konečně uvědomme a pojďme si je začít vychovávat.
Uvědomme si, že střední školství vždy bylo a do budoucna musí být nejdůležitějším pilířem přípravy na život, nikoli jen přestupní stanicí pro úřady práce nebo vysoké školy. Zároveň je dlouhodobě nejdůležitějším pilířem zaměstnanosti a zejména zaměstnatelnosti.
Realizaci této filozofie formou pilotního projektu v Libereckém kraji připravuje TOP 09 Jablonec nad Nisou jako součást svého volebního programu pro podzimní krajské volby. Cílem tohoto projektu je propojení středního školství, trhu práce dle potřeb zaměstnavatelů kraje a možností celoživotního vzdělávání včetně rekvalifikačních potřeb zaměstnavatelů i zaměstnanců. Tímto projektem bude možno trvale učinit střední úroveň vzdělávání nezávislé na demografickém vývoji a zajistit naší zemi v dalších desetiletích trvalý rozvoj a prosperitu.
Petr Pošmourný
Člen KV TOP09 Liberecký kraj
Předseda RV TOP09 Jablonec nad Nisou
