Když jsem byl malý, jezdil jsem k babičce do Hlásné Lhoty. Pracovala, tak jako téměř všechny venkovské ženy té doby, v JZD. Chodívala např. jednotit a okopávat cukrovou či krmnou řepu.
Když jsem byl mladý muž, pěstoval jsem koncem 70. let a v 80. letech ve Ktové stovky odrůd tulipánů, narcisů, amerických kosatců, mečíků a jiřin. Vystavoval je v Turnově a v Rovensku pod Troskami.
Vztah k půdě mi zůstal dodnes, proto s nevolí sleduji pokračující devastaci českého zemědělství, zvl. orné půdy, pěstováním řepky a kukuřice ve velkém. Řepka je už na 20 % půdy, v 90. letech byla na 8 %. Spolu s kukuřicí se místo na krmivo vozí do státem dotovaných bioplynových stanic.
Je nutno opět pěstovat jetel, okopaniny - brambory a cukrovku, vojtěšku a další luskoviny. Vojtěška dokáže půdu prokořenit až do hloubky 10 m, nakypřit, umožňuje lepší vsakování vody a váže vzdušný kyslík, jenž je pro půdu nejdůležitější. Na hektar půdy ho naváže 200 až 300 kg, tzn. stejné množství, které se na řepku a kukuřici musí dodat v podobě umělých hnojiv, které ale působí jen povrchově.
Příčiny ztráty vody:
- řepka, kukuřice (neprokořeňují a neprovzdušňují půdu)
- těžká technika vážící 50 i více tun (udusává půdu)
- zástavba (ročně zmizí na 6 000 ha orné půdy)
- solární panely, plechové střechy, asfalt (zvyšují teplotu ovzduší)
Možná řešení zlepšení zemědělství:
- pěstování řepky na původních 8 % orné půdy
- pěstování jetele, okopanin a luskovin
- lehčí stroje
- sláma z polí na stelivo nebo krmení a v podobě hnoje zpátky
- stop další redukci orné půdy
- menší pěstitelské plochy
TOP 09 má od 7. září 2017 Memorandum o ochraně životního prostředí. Jeho obsah bude jednou z priorit, které budou zástupci TOP 09 prosazovat v budoucí vládě či v poslanecké sněmovně.
