I přes skutečnost, že i někteří z mých kolegů a kamarádů nejsou příznivci očkování proti Covidu 19, konstatuji v úvodu, že já jeho příznivcem jsem. Jsem spíše konzervativní a podporuji tradiční a ověřené postupy a s jakoukoliv alternativou mám vždy problém a snažím se její podstatě přijít na kloub.
Nevyvratitelným faktem je konstatování, že očkování proti jakékoliv nemoci chrání každého z nás tím, že napodobuje v lidském organismu přirozenou infekci a v medicíně neexistuje jiný lékařský obor, který by dokázal efektivněji a výrazněji nemocnost a úmrtnost související s jakoukoliv infekční chorobou snížit. To nikdo nemůže popřít a efektivnější nástroj skutečně neexistuje. Povinnost se nechat očkovat je na našem území známa již téměř 200 let a prvním, kdo uzákonil tuto povinnost, byl prezident Masaryk. Nepopiratelným výsledkem očkování proti tuberkulóze, dětské obrně, spalničkám, příušnicím, tetanu a mnohým jiným infekčním nemocem je mnohdy i úplné vymýcení těchto nemocí. Naštěstí v historii vzniku a šíření infekčních chorob nebyl odpor proti očkování tak intenzivní jako dnes. Velmi efektivní šíření různých lží, dezinformací, hoaxů a polopravd často šířených různými pseudoimonology či epidemiology dovedlo mnohé z nás k naprosto iracionálnímu a stádnímu myšlení a názorům - poslance Volného s jeho Volným blokem společně s Václavem Klausem, panem doktorem Voráčkem a s mnohými členy této vlády jako dokonalé příklady naprostého úpadku stávající politické kultury a slušnosti včetně neschopnosti naslouchat lidem, kteří epidemiologii a imunologii opravdu rozumí, není nutné ani zmiňovat.
Dokonce v souvislosti s šířením koronavirové mutace delta se nezdá, že by v naší populaci byly restartovány určité obavy z tohoto nebezpečí. Tyto uvolněné pocity jsme již zažili v průběhu července a srpna loňského roku a zřejmě převládly i mezi některými českými sportovci na OH v Tokiu. Zde se přímo podbízí úvaha o smysluplnosti konání těchto her po stále se řešících problémech v průběhu olympiády (Covid, ubytování, atmosféra na sportovištích, kde spadlý špendlík aktivuje místní složky integrovaného záchranného systému, kauza „Cimanouská“, politické protesty sportovců, tragikomické šetření ČOV týkající se kauzy nakažených českých olympioniků, aj.).
V neposlední řadě zmíním aktuální změny v důchodech. Plus 300 Kč nad zákonnou valorizaci, 500 Kč matkám za každé vychované dítě – zde by byla jistě zajímavá polemika nad samotným institutem rodičovské výchovy. Jako již bývalý a dlouholetý ředitel základní školy jsem přesvědčen, že existuje i významný vzorek rodičů, kteří by měli naopak státu, resp. těm zodpovědným rodičům, finance vracet. Jedná se opět o vyšší nároky na celý důchodový systém, které nemají s důchodovou reformu vůbec nic společného. Proto mě trochu zamrzelo, že pozměňovací návrh předložený panem Jurečkou týkající se snížení důchodů exponentům bývalého komunistického režimu (souhlasil by pan AB, že opravdu bývalého?) sněmovnou neprošel.
Závěrem „mírný optimismus“ týkající se očkování. Je-li proočkovanost v populaci vysoká, hovoříme o takzvané kolektivní imunitě. Nespoléhají se tak trochu odpůrci očkování na racionálně smýšlející proočkovanou majoritu, tzn. na zmíněnou kolektivní imunitu, která postupně znemožní přenos tohoto infekčního onemocnění?
JIŘÍ VONDRÁČEK, ČLEN TOP 09 JABLONEC NAD NISOU
