První bojová zkušenost, první spolupráce se západními armádami, ale také první mrtvý, několik zraněných a zdravotní následky. Před čtvrtstoletím vyjeli vojáci na svou premiérovou zahraniční misi.
LIBEREC/PRAHA Uvědomili jsme si, že to není jen hra. Tak řada příslušníků protichemické jednotky vzpomíná na podzimní měsíce roku 1990, když podepisovali prohlášení o bojovém nasazení. V něm stálo i to, že jsou si vědomi toho, že mohou zemřít nebo přijít k vážnému úrazu. „Šli jsme do války,“ popisuje dnes František Gábor. Tehdy dvacetiletý voják patřil k těm nejmladším, které mezi 11. a 14. prosincem 1990 přepravily americké letouny C-5 Galaxy z Prahy do Saúdské Arábie. Všichni se přihlásili dobrovolně.
V Perském zálivu se poprvé po 45 letech postavili vedle vojáků ze západních zemí. Ještě nedávno přitom byli hlavními nepřáteli. „Dívali jsme se na sebe, byli jsme pro ně taková zvláštnost,“ vzpomíná Gábor. „Odborně jsme byli připraveni velmi dobře, ale chyběly nám zkušenosti, museli jsme hodně improvizovat,“ pokračuje. To se například projevilo u spojovací techniky. Československé vysílačky v poušti nefungovaly, proto vojáci dostali německé grundigy.
V lednu začali chemici a výsadkáři postupovat v prvním sledu k hranicím okupovaného Kuvajtu. „Už jako kluk jsem zažil přecházející frontu. Zvuky dělostřeleckých granátůmi to tehdy připomněly,“ vybavuje si zase Josef Bujňák, jenž na rozdíl od Gábora patřil k nejstarším československým účastníkům operace. Pouštní štít bral jako vyvrcholení kariéry u chemického vojska. Sloužil v něm od roku 1955.
Záliv vytyčil cestu, na jejímž konci bylo NATO
Při vyhlášení jednoho z mnoha poplachů v únoru 1991 se nešťastnou náhodu zastřelil Petr Šimonka. První oběť zahraničních misí československé armády po roce 1989. „Napětí se pořád stupňovalo, z Iráku neustále lítaly rakety, k tomu hluk tankových jednotek. Někteří mladí kluci jako on to nezvládali,“ vysvětluje Bujňák. A některé z těch, co se vrátili, ještě dlouho sužovaly bolesti hlavy a vyrážky.
I přes tyto oběti dnes stratégové účast ve válce v Perském zálivu považují za zlomový bod. Česká armáda se vydala na cestu, na jejímž konci vstoupila do NATO.
„Pouštní bouře byla první mise a rovnou bojová. I když se objevila řada problémů, pro mentalitu vojska to bylo velmi důležité,“ myslí si například Michal Zdobinský, vojenský publicista a šéfredaktor magazínu ATM.
Ovšem kritici nezapomenou zdůraznit jeden fakt. Většina „pionýrů“ ze Zálivu musela po návratu do republiky odejít ze služby. Kvůli poměrně kontroverznímu řešení restrukturalizace generálové přišli o vojáky, kteří mohli zkušenosti předávat ostatním. Rozvoj armády se i proto zpomalil.
„Mně propustili 80 procent jednotky. Ti kluci byli překvapeni tak rychlým koncem. Byli sice velice smutní, ale nebrečeli nad sebou. Šlo o špičkové experty v chemii či lékařství, každý si v civilu nějakou práci našel,“ vrací se na začátek 90. let Ján Valo. V roce 1990 a 1991 působil jako velitel 1. československého praporu v Perském zálivu.
Armádu posunula mise ISAF
Pokud by seměla vypíchnout jedna zásadní operace, díky níž se české ozbrojené síly vyšvihly, jde o ISAFvAfghánistánu. „Prošla jím cela řada vojáků,“ nabízí jeden z důvodů Zdobinský. Do velké a dlouhé mise se zapojily tisícovky českých mužů a žen. „Byli v každodennímkontaktu se západními kolegy, důstojníci se dostali do velitelských struktur,“ přibližuje Zdobinský, jak se západní standardy přenesly do domácích posádek.
A zahraniční operace se projevily i po technické stránce. Řada jednotek prošlamodernizací a vyvázala se ze závislosti na sovětské technice z dob studené války. Občas se ovšem nakupovalo příliš divoce a přehnaně.
Mezi efekty modernizace se počítá i profesionalizace vojska. „Záklaďáci“ by nezvládali obsluhovat drahé a sofistikované technologie jako třeba transportéry Pandur.
Generální štáb čekají v příštích letech ještě masivní investice do dělostřelectva, těžké pásové brigády, protivzdušné obrany a vrtulníkového letectva.
Mise navíc vygenerovaly řadu osobností. Ať už jde o Karla Klinovského, který se staral o výcvik všech nováčků ve Vyškově, nebo Petra Pavla, nynějšího šéfaVojenského výboru NATO.
***
Čeští vojáci, kteří zahynuli při nasazení v zahraničních misích
* Petr Šimonka
19. 2. 1991
Nešťastnou náhodou se zastřelil
při vyhlášení poplachu v Hafr
Al-Batin (Saúdská Arábie)
* Václav Martínek
13. 1. 1994
Nezaviněná dopravní nehoda
při plnění úkolů v misi
UNPROFOR
* Josef Skyba
31. 5. 1994
Dopravní nehoda při plnění úkolů
v misi UNPROFOR
* Petr Hos
21. 3. 1995
Dopravní nehoda při plnění úkolů
v misi UNPROFOR
* Josef Palov
25. 3. 1995
Zastřelen jiným příslušníkem mise
UNPROFOR
* Luděk Zeman
5. 8. 1995
Zahynul při chorvatské ofenzivě
(UNCRO)
* Petr Valeš
5. 8. 1995
Zahynul při chorvatské ofenzivě
(UNCRO)
* Jaromír Nasavrcký
25. 10. 1998
Zahynul při nehodě vrtulníku (SFOR)
* Rostislav Samec
25. 10. 1998
Zahynul při nehodě vrtulníku (SFOR)
* Bohumil Vávrů
25. 10. 1998
Zahynul při nehodě vrtulníku
(SFOR)
* Ivan Zapadlo
13. 7. 2001
Zahynul při manipulaci s výbušninou
* Luděk Severa
14. 9. 2002
Zahynul při dopravní nehodě OT-64
(KFOR)
* Vlastislav Hendrich
14. 9. 2002
Zahynul při dopravní nehodě OT-64
(KFOR)
* Pavel Mauer
22. 5. 2003
Zemřel na následky dopravní nehody
u osady Al Ad Kharba (9. 5. 2003
v Iráku) po převozu do Česka
* Lubomír Bejdák
30. 7. 2006
Sebevražda (KFOR)
* Nikolaj Martynov
3. 5. 2007
Zahynul při sesuvu půdy
(ISAF – PRT)
* Milan Štěrba
17. 3. 2008
SOG VP. Zahynul při sebevražedném
atentátu v Gerešku (Afghánistán)
* Radim Vaculík
30. 4. 2008
Zahynul po nájezdu vozidla na
improvizovaný nástražný systém
(ISAF)
* Robert Vyroubal
31. 5. 2011
Zahynul po nájezdu vozidla na
improvizovaný nástražný systém
(ISAF)
* Adrian Werner
9. 10. 2011
Ve VN v Olomouci podlehl následkům
střelného zranění ze dne 6. 7. 2011
(ISAF)
* David Beneš
8. 7. 2014
Zahynul při útoku sebevražedného
atentátníka, Bagrám, Parwan (ISAF)
* Ivo Klusák
8. 7. 2014
Zahynul při útoku sebevražedného
atentátníka, Bagrám, Parwan (ISAF)
* Libor Ligač
8. 7. 2014
Zahynul při útoku sebevražedného
atentátníka, Bagrám, Parwan
(ISAF)
* Jan Šenkýř
8. 7. 2014
Zahynul při útoku sebevražedného
atentátníka, Bagrám, Parwan
(ISAF)
* Jaroslav Lieskovan
14. 7. 2014
V ÚVN Praha podlehl následkům
těžkých zranění ze dne 8. 7. 2014
po útoku sebevražedného
atentátníka, Bagrám, Parwan
(ISAF)
Vybrané mise
Pouštní štít + Pouštní bouře / 1990 až 1991, Kuvajt Desítky výsadkářů, chemiků a dalších specialistů se krátce po listopadu dostaly do velké operace západních armád. Díky tomu si československá armáda poprvé ověřila standardy a postupy svých budoucích spojenců. Protichemická jednotka navíc udělala v mezinárodním prostředí dobrou reklamu československému vojsku.
Air Policing / 2009, 2012, 2014, 2015, Pobaltí + Island České taktické letectvo přispělo do systému koletivní obrany NATO, když několikrát chránilo vzdušný prostor zemí, které nemají vlastní nadzvukové stroje. Díky tomu se armáda naučila létat nad mořem a piloti už dokážou i tankovat ve vzduchu.
Vojenské mise: zkušenosti i padlí Od roku 1990 se československá a později česká armáda zúčastnila několika desítek misí. Ty změnily mentalitu vojska a jeho příslušníci si navíc mohli ověřit, jaké to je působit v bojové realitě. Daní bylo 25 padlých. I jejich památka se bude uctívat při dnešním Dni válečných veteránů, který připomíná ukončení 1. světové války.
ISAF / 2002 až 2014, Afghánistán Díky úzké spolupráci se spojenci z NATO české vojsko potvrdilo svou dobrou pověst, mise navíc zrychlila proces modernizace některých jednotek. Operací prošla velká část ozbrojených složek a armáda v reálu ověřila nové postupy ve vedení bojových operací.
Počty veteránů 15 000 NOVODOBÍ 1400 DRUHOVÁLEČNÍ
