Základní úkol vzdělávacího systému je zřetelný a srozumitelný - jde především to, abychom naše děti ve školách všech stupňů „něco“ naučili. Tuto nehmotnou substanci nechápejme jen jako lavinu informací a všeobecný přehled o tom, co se v tomto světě dělo, děje a bude dít (neklademe na to až příliš velký důraz?), ale především jako kvalitní základní výbavu pro praktický život se všemi dovednostmi a schopnostmi, které bude mladá generace v životě potřebovat.
Má čtyřicetiletá praxe v systému českého školství a z toho téměř třicetileté působení ve funkci ředitele školy mi dávají dostatek síly a sebevědomí se k českému, resp. krajskému školství vyjádřit.
Jakkoliv je středobodem našeho úsilí vzdělání žáků a studentů, základním pilířem českého školství jsou učitelé a ředitelé škol. Je nutné rozvinout spolupráci kraje se vzdělávacími institucemi a podpořit další vzdělávání pedagogických pracovníků - nejen formou jednorázových kurzů, ale zejména formou pracovních a vzdělávacích stáží směřujících ke změně přístupu ve vzdělávání (kritické myšlení, individualizace výuky, respektující přístup, apod.).
Učitelé během koronavirové krize prokázali skvělou schopnost adaptovat se na nové podmínky, využít technologie i alternativní metody výuky. Dnes máme jedinečnou příležitost posunout systém vzdělávání i jeho kvalitu kupředu - to, co potřebujeme, je podpořit učitele v jejich profesním vzdělání a nabídnout jim nové přístupy a metody.
Připravujeme studenty odborných a středních škol pro praxi?
Střední školství musí být úzce a aktuálně spojeno se společenskou poptávkou po vzdělání a budoucími nároky trhu práce. Základem tedy musí být zapojení významných regionálních zaměstnavatelů a firem do přípravy v různých studijních oborech a podpora projektů zaměřených na propojení středního školství a trhu práce dle potřeb zaměstnavatelů v Libereckém kraji.
Samostatnou kapitolou je odborné školství. Dlouhodobý vývoj trhu práce ukazuje nutnost nového nastavení výuky a kvality přípravy v řemeslných oborech a zatraktivnění polytechnického vzdělávání.
Jak toho dosáhneme?
Důraz musíme klást i na podporu kooperace škol (ZŠ, SŠ, SOU), jejich vzájemné komunikace a vzájemného sdílení zkušeností a vytvoření co nejobjektivnějšího systému hodnocení kvality krajských škol a vzdělávacích institucí s jasně stanovenými prioritami a cíli.
Mezi mé další preference patří péče o nadané žáky – intenzívně jsem se ji věnoval jako ředitel školy mimo jiné i ve spolupráci s Mensou ČR, TU Liberec a jinými institucemi, které mají v gesci tuto péči.
Mgr. Jiří Vondráček
další důležité články Mgr. Vondráčka:
Co Marie Terezie počala, Robert Plaga zrušil
