Uvažovat s rozumem, to některým ambiciózním politikům chybí. Sledoval jsem výstup pana Stropnického v televizní debatě. Téma spádovost škol, se kterou úzce souvisí plošné rušení škol specializovaných. Nebudu se nyní vyjadřovat k tématu spádovosti. Co mě trápí, je rušení škol, bez rozumu, bez bližšího průzkumu situace. Stát vynaložil nemalé úsilí a prostředky k vyškolení odborníků působících na speciálních školách. My zde v Liberci máme například školu pro zrakově postižené. Škola a hlavně pracovníci v ní jsou uznávanými odborníky a to nejen v České republice. Ale nyní slyším – K čertu s odborníky, s letitými zkušenostmi. Nahradíme rychle proškolenými asistenty. Dokáži pochopit, že stát nyní vynakládá prostředky na odborné asistenty (dotuje rodinám náklady na asistenta), to je bezpochyby výborná věc. Ale rozhodně to není důvod k plošnému zákazu. Zákaz mimo jiné nařizuje školám, aby v každé třídě byl prostor pro postižené dítě. Je jedno kolik žáků již vyučují má. Je jedno, jaké má možnosti, odbornou kvalifikovanost, jaké zkušenosti s výukou postižených. Je jednoduché nařídit, zaštítit vyhláškou, případně zákonem. Ale kdo provede, to co politik vymyslí. Opět „obyčejný“ pracující občan, v tomto případě učitel. Nerad sleduji stále množící se úkoly přednesené na občany. Pod hrozbou finančních trestů – zařiď, vykonej. Politik je volen proto, aby občanům život usnadnil, sladil a ujasnil pravidla, zajistil ochranu, vymahatelnost práva, bezpečí…
Velmi mě také překvapilo, že takto odborné úsudky o násilném začlenění postižených občanů, slyším z úst Strany zelených. Považuji Stranu zelených za nedílnou součást politického dění. Měla by být přirozenou rovnováhou k průmyslovému rozmachu. Měla by zajistit ochranu přírodních zdrojů, udržitelnost rozvoje. Měla by devastující podnikatele držet na uzdě. Ptám se tedy: „ Kde jste všichni Zelení, když pole od Aše až po Vsetín rozkvetou žlutě. To co vyroste na poli, patří na stůl, ne do nádrží“. To ví i malé dítě“.
František Gábor, kandidát do Poslanecké sněmovny
