Když Mojžíš prodléval na hoře Sinaj, lid si na jeho bratru Áronovi vyžádal hmatatelného boha, který by je vedl do zaslíbené země. Áron jim zhotovil po vzoru egyptského Apise zlaté tele (býčka). Podle židovské tradice tak učinil proto, že chtěl zabránit většímu krveprolití poté, když viděl, jak dav ukamenoval Chúra, jenž se rázně postavil proti záměru vytvořit modlu. Ke krveprolití však přesto nakonec došlo, oběťmi však tentokrát nebyli zbožní, ale ti, kdo se dopustili modlářství se zlatým teletem, jejichž počínání je známo a připomínáno jako hřích vyvoleného národa.
Když se podívám na současný stav naší společnosti, vidím v tom jistou podobnost. Modla, vůdcovství, přenos vlastní odpovědnosti na zlaté tele. Když v roce 1989 přišla sametová revoluce, již tehdy se říkalo, že to bude trvat dlouho, než se vymaníme z komunistického myšlení a představ a že to bude trvat jednu, dvě generace. Snad je to labutí píseň komunistických a novokomunistických stran, které nám vládnou nebo podporují vládu. Nicméně dostaly se tam naší zásluhou. Ta zásluha je i v tom, že např. nejdeme k volbám. A přitom si neuvědomujeme, že voliči výše uvedených uskupení jsou velice pilní a nemají absenci. Přenášíme svůj díl odpovědnosti na někoho jiného, kdo si ovšem tu odpovědnost může vyložit jinak, a ne zrovna tak, jak si my představujeme. Vedle těch, kteří hledají vůdce, nebo spíše by se dalo říci full-servicemany, kteří za nás, a hlavně pro nás vše obstarají a my nemusíme řešit nic, jsou tací, kteří se lacinými gesty rádi pasují do role spasitelů. Takový rádoby spasitel většinou, aby se ukázal, přesvědčuje jak vše a sám vyřeší. Jak jsme ovšem zjistili podstatně věci mu unikají a řeší detaily. V západním civilizovaném světě je nedílnou součástí politické kultury dělba práce. Vrcholní představitelé nejezdí do logistických center, aby zkontrolovali zásoby. Vrcholní představitelé se snaží zajistit globální chod celé společnosti, detaily přenechávají jiným. Předvídají problémy a hledají na ně řešení dříve než problém nastane. Pokud, ale budeme chtít spasitele, nemůžeme očekávat, že bude nad věcí a řešit věci z globálního hlediska. Pokud budeme požadovat od voleného představitele, aby dělal věci jako my, tj. např. šel kontrolovat sklady, nemůžeme očekávat, že bude mít čas řešit věci z globálního, širšího pohledu. Navíc taková dělba práce nám zajišťuje ještě něco dalšího a neméně podstatného, a to kontrolu obecně širším plénem přijatých společenských norem.
S největší pravděpodobností všichni jsme slyšeli o moci ekonomické, mediální a politické. Zásadní i když mnohdy nepsanou normou je, že tyto moci se vzájemně neprolínají. To má za následek, že se drží v šachu a neumožňují, aby jedna moc začala převyšovat a tím pádem začala profitovat na úkor ostatních. Politická moc je pak dále rozdělena na moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Jestliže pak někdo se chce pasovat do role zákonodárce, vykonavatele a soudce, měl zároveň ekonomickou a mediální moc, dostáváme se pak do diktátorského režimu, který se sice může zdát pružný a pohotový, ovšem s následky, které mohou mít negativní dopad na celou společnost. Sami dnes vidíme, že pokud by jeden z vrcholných představitelů výkonné moci nepocházel z prostředí ekonomické moci, nebyl by držen v pasti cizí mocností, kde dluží peníze a tím pádem bychom mohli nakupovat levnější ochranné prostředky než předražené nekvalitní z ciziny. Nakonec to dopadá tak, že spasitel, aby nadále mohl být spasitelem si své chráněnce, kteří už možná prokoukli jeho lest, kupuje a snaží se například všem vysvětlit, že finanční dar může nahradit ztrátu sociálních kontaktů u seniorů.
Je tedy na nás, zda se na podzim spolehneme sami na sebe, půjdeme volit program, osobnosti, cesty jak dál nebo zlaté tele.
