V brzké době nás čeká návrat do budoucnosti. Nabízím krátké zamyšlení, na co si při něm dát pozor. A taky trochu postesknutí nad vládou a jejím zvládáním krizové situace zvláště ve vztahu k drobným podnikatelům.
V úterý 14. dubna, to je hned po Velikonocích, vláda oznámila svůj Harmonogram uvolňování opatření ve školách a školských zařízeních, podnikatelských a dalších činností. Po více než měsíci stálého stupňování restriktivních opatření tak svítá naděje na návrat do budoucnosti, která se doposud zdála pod tíhou přítomnosti vzdálená a nereálná.
Návrat ale nebude do normálu, jak jsme ho znali dříve. Už teď je jasné, že některé věci se změnily a ještě změní nenávratně. Obecně nejhůře na tom paradoxně není skupina seniorů, ale spíše drobných podnikatelů v produktivním věku, případně jejich zaměstnanců. Čím déle trvají současná restriktivní opatření, tím více je pravděpodobně, že tato skupina ekonomicky samostatných lidí úplně zanikne. Stačí si představit, že se snažíte udržet nad vodou například tři rodiny, tu svou a rodiny dvou zaměstnanců, úhrnem 12 lidí, po 2 měsíce za celkových příjmů 25 000,- Kč. To vychází přibližně 1000,- Kč na osobu, a to jsme odhlédli od nutnosti zaplatit zdravotní a sociální pojištění a daně. Ze samostatných ekonomicky aktivních lidí musí zákonitě vyjít buď samostatní dlužníci v insolvenci, nebo zaměstnanci větších přeživších.
Naděje, jak se dostat z krize, je v tom, že lidé po delším období, kdy nemohli utrácet za kulturu, ve velkých obchodních střediscích, za dovolené, cestování a podobně, toto začnou realizovat ve větším měřítku, jakmile se restrikce uvolní. Ze statistik však začíná být jasné, že pravděpodobně nebudou mít z čeho. Tak se pravděpodobně drobní podnikatelé po znovuotevření svých provozoven nedočkají davů nadšených zákazníků, ale pravděpodobně budou spíše čelit dalším problémům.
Cesta z této krize je křižovatka dvou možností: Cesta větší závislosti a jistoty na straně jedné a cesta zachování samostatnosti a finanční úpadek, ne-li krach na straně druhé. Česká vláda ústy ministryně financí Aleny Schillerové k této zoufalé situaci říká: „Pětadvacítku jsme spustili ve čtvrtek v 17 hodin. A k pondělní půlnoci už počet žádostí dosáhl 81,5 tisíce. Už teď si troufám říct, že asi půjde o historicky nejpopulárnější projekt Finanční správy J.“ Já jen doufám, že se paní ministryně snaží svým osobitým způsobem odlehčovat situaci, protože jinak je těchto pár vět naprosto nestydatým a krutým výsměchem a arogancí vládní moci. Ostatně na tu si asi budeme muset možná zvyknout. Preference ANO totiž skálopevně drží přes 30%. Takže minimálně třetina občanů si myslí, že vláda jedná správně. Celá situace silně připomíná děj prvních tří epizod Star Wars. A my jsme právě dospěli do velkolepého finále třetího dílu.
Pod rouškou preventivních opatření proti šíření pandemie jsme byli svědky už několika pokusů o různé rychlé zákonné úpravy ve prospěch centralizace moci v rámci větší akceschopnosti v dobách krize. A zároveň jsme všichni přistoupili na bezprecedentní omezení našich svobod. A proč? Protože se bojíme. Máme strach o vlastní život a o životy našich blízkých. Uvědomme si ale několik věcí:
1) I v pouhém nouzovém stavu je vláda akceschopná až až. Nařízení se vrší na další nařízení, Jedno ruší druhé. Jedna strategie střídá druhou. Prozatím nebyla vidět skoro žádná koncepce, jak vlastně postupovat s dostupnými prostředky (roušky, dezinfekce, přísná opatření, promořování, chytrá karanténa,…). Slyšíme toho z úst představitelů vlády mnoho a často naprosto protichůdného. Z toho vyplývá:
2) Vláda nás sama o sobě neochrání. Větší kompetence vládnoucí straně ANO a jejímu předsedovi nezachrání nikoho. Ani odborníci nejsou jednotní v postupu proti koronaviru. Úkolem vlády by mělo být stabilizovat a uklidnit. Zvládat nastalou situaci s jasnou a důslednou koncepcí. Vláda by měla po diskusi s odborníky z různých oborů vypracovat koncepci, prosadit její důsledné dodržování a přijmout za zvládnutí situace plnou politickou odpovědnost.
3) Nesmíme nikdy zapomenout, že jsme se vzdali dobrovolně některých svých svobod jen na čas. Zkrátka pokud Poslanecká sněmovna nerozhodne o prodloužení nouzového stavu, platí, že 30. dubna se vracíme do stavu před pandemií, co se týká našich svobod. Nenechme si to vzít.
4) Když se cítíme v ohrožení, často jsme ochotni za bezpečí obětovat i část svých svobod. Uvědomme si, že žít v absolutním bezpečí absolutně bez svobody nestojí za to. Zachraňujeme tak život, který nakonec vlastně není náš. To je lepší žít svobodně s vyšším rizikem.
5) Pozor na chytrou karanténu! Tváří se to jako řešení, ale je to prachsprosté sledování, jak ho známe z dob před více než třiceti lety. Akorát s technickými možnostmi, o kterých se dřívějším režimům nesnilo.
Proto nepropadejme strachu a panice. Každá krize jednou pomine. Nedopusťme, aby nás zabila, ale vyjděme z ní pokud možno posíleni. Abych si vypůjčil pointu z nedávno vyšlého článku docenta Benyovszkého: „Je třeba nikoli se bát, ale myslet a pracovat. Je třeba za razantně zvýšených zdravotnických opatření ohledně ochrany ohrožených skupin žít ve všech ostatních oblastech svobodný život.“ To ať se nám všem daří při pevném zdraví fyzickém i psychickém přeje
Jan Ševčík, TOP 09 Česká Lípa
