Nebýt těch berlí, vypadal by v tričku a s kočkou na klíně na terase domku svých rodičů jako spokojený mladý muž, užívající si stále ještě nečekané slávy, když ho voliči proti všemu očekávání poslali z posledního místa liberecké kandidátky TOP 09 do Sněmovny.
Jenže Jan Farský má za sebou těžkou životní zkoušku, kterou mu v březnu připravil úraz při lyžování ve francouzských Alpách. Od té doby uplynuly tři měsíce a on stále považuje za vrcholný sportovní výkon, když jednou za den sejde a vystoupá jedno patro v domě, kde se dává pomaličku do pořádku.
Takže si s chutí popovídá o politice, aby nemusel pořád myslet na své pochroumané nohy. Pustil se do ní pořádně už v sedmadvaceti letech, kdy byl zvolen starostou Semil. „Mezi svými vrstevníky jsem tak trochu exot,“ komentuje své nadšení pro správu věcí veřejných jednatřicetiletý absolvent brněnských práv Jan Farský, který se s přeraženýma nohama stal jedním z politických skokanů roku.
„Že bych měl pocit, že je to úžasná životní výhra, to vůbec ne. Bude to hodně práce a já ji nedokážu odfláknout. Mám jenom obavu, jestli mě nezkazilo, že na městě je člověk jako starosta sice za všechno odpovědný, ale zároveň má širokou možnost rozhodování, zatímco ve Sněmovně budu jedním ze dvou set, nebudu moct prosadit všechno, co si usmyslím,“ svěřuje se se svými pochybnostmi novopečený poslanec.
Na kandidátku se podle svých slov nechal napsat jenom proto, aby podpořil ostatní, a kvůli zranění se ani nezapojil do předvolební kampaně. „Kdybych chtěl skončit s politikou, tak bych lidem řekl, že jsem tam byl jenom pro legraci, ale to si nemůžu dovolit,“ podotýká s tím, že skutečnou srdeční záležitostí je pro něj vedení Semil, u kterého by rád zůstal i po podzimních komunálních volbách.
Nohy jako baletka
Příběh s téměř pohádkovým pokračováním a zatím otevřeným koncem však začal už v polovině března, kdy Jan Farský v obrovské rychlosti narazil do tyče sněžného děla na francouzském svahu. „Asi deset minut jsem ležel na břiše a jenom jsem čekal, kdy do mě někdo vlítne. Když dorazila horská služba, akorát zavřela sjezdovku a chlapi nade mnou stáli, ani kalhoty, které mě dost svíraly, mi nerozřízli. Důležité ale pro mě bylo, že jsem dokázal pohybovat špičkami prstů na nohách a cítil jsem záda, takže jsem si říkal, že bude jenom otázka času, kdy se zvednu. V ten moment jsem to odhadoval na měsíc, ale protáhlo se to.“
U nemocnice v Grenoblu, kam ho za pár hodin transportovali, zrovna přistával jeden vrtulník za druhým a zranění museli doslova čekat ve frontě. „Až do večera jsem ležel se spoustou dalších na chodbě. Ale za to nikdo nemůže, asi byl zrovna špatný den,“ popisuje začátek své hospitalizace.
Ve Francii prodělal během čtrnácti dní tři operace, při kterých mu mimo jiné zpevnili kosti železnými pláty. „Kosti sice nebyly úplně na kaši, ale byly rozštípnuté na několik kousků a u jedné mi centimetr a půl úplně chybí.“
Na lůžku pak nemohoucně pozoroval, jak mu svaly z nohou mizí před očima. „Brácha se smál, že mám nohy jako baletka, že by se do mě hned zamiloval. Teď, když už cvičím, tak svaly nabírám zpátky, ale bez léků proti bolesti se ani po čtvrtroce neobejdu.“ Na konci června už mohl začít chodit o berlích, ale předtím se pohyboval jenom na vozíku. „Člověk je furt zdravý a mladý, nic ho nepřibrzdí, a najednou, když jsem jezdil po městě jako invalida, jsem měl zvláštní pocit. Shodou okolností se zrovna kolaudoval výtah na radnici, takže to vypadalo, jako bych ho nechal postavit sám pro sebe,“ usmívá se mladý starosta.
Sláva, jsem postradatelný!
Protože moc dobře neumí francouzsky, musel se první dva týdny s úrazem vyrovnávat sám, což mu vyhovovalo. Co ale snášel hodně těžce, to byla nutnost mít asistenci i při základních životních potřebách. Raději skoro nic nejedl, aby pak nemusel na záchod. Z šesti chodů z pravé francouzské kuchyně tak většinu vracel, takže zhubl asi patnáct kilo. „Jedl jsem jenom tolik, abych neumřel hlady, ale oni se se mnou vůbec nebavili – ke třem kapačkám, co jsem měl, pak přibyla ještě glukóza a já jsem baštil, aniž bych o tom věděl.“
Doma v Semilech strávil v nemocnici ještě měsíc a půl a pak se nechal odvézt do domu svých rodičů uprostřed lesů v místní části Nouzov. Jednou týdně za ním jezdil místostarosta, aby spolu úřadovali, ale jinak spíš odpočíval a doháněl to, co za léta života ve spěchu nestihl. „Poznal jsem, jak je nádherné zase si přečíst knížku. Když to dělá člověk po troškách, tak je to špatně, ale já jsem zvládl třeba tři sta stránek za den, žil jsem v úplně jiném světě…“
Na jedné straně má skvělý pocit z toho, že se bez něho na radnici obešli, zároveň se – částečně v žertu – obává, aby ho pak vůbec chtěli zpátky. „Je úžasné zjištění, že jsem nahraditelný, protože dřív jsem měl představu, že musím být u každého rozhodnutí a všechno hlídat. Když ale dám lidem kus volnosti, tak pro mnohé je to stimulace k větším výkonům,“ pochvaluje si s tím, že některé své plány by přesto chtěl v dalším volebním období dotáhnout do konce.
Jedním z nich je geotermální vrt, který by mohl městu zajistit ohřívání vody pro vytápění objektů nebo výrobu elektřiny. „Podle geologů máme jedny z nejlepších podmínek pro využití geotermální energie. Kdyby se vrtalo do dvou a půl kilometru, dostali bychom se k osmdesáti stupňům, ve dvojnásobné hloubce by to bylo už kolem 180 stupňů. Přebytečná voda by se mohla použít pro termální koupaliště, a když na to posadíme elektrárnu, tak je to obnovitelný zdroj energie fungující na rozdíl od větru či slunce nepřetržitě,“ popisuje nadšeně svůj záměr.
Bál se, že se mu vysmějí
V Semilech se toho momentálně hodně opravuje a nedávno bylo znovu uvedeno do provozu kino, na které před lety nezbývaly peníze, a tak se zavřelo. „Starostu znám z novin. Taky jsem jeho stranu volil, ale zapomněl jsem kroužkovat. Je to perspektivní mladý kluk, měl by se ještě oženit, vždyť je to na první pohled sympatický chlap,“ říká mi na náměstí důchodce František Jírů.
Jeho společník, který chce zůstat v anonymitě, zřejmě patří mezi podnikatele, kterým Farský svým tažením proti korupci ve městě přistřihl křídla. „Vždycky jsem si myslel, že mladší má pozdravit staršího, ale starosta se to ještě nenaučil,“ podotýká muž a zdůrazňuje, že jemu už je pětašedesát. „Taky by mohl lépe vycházet s podnikateli, vždyť bez nich by Semily zkrachovaly,“ dodává ukřivděně.
Majitel jedné z restaurací v centru města je naopak spokojený. „Podívejte, jak je to tu všechno rozkopané. Je dobře, že se věci spravují. Koukal jsem na nějaké záznamy ze zasedání zastupitelstva a myslím si, že starosta je člověk na svém místě. Na to, jak je mladý, tak je schopný.“
Právě kvůli svému nízkému věku měl Jan Farský před čtyřmi lety obavy, aby ho občané jako starostu akceptovali. Nechal si dokonce narůst vousy a bez obleku nedal ani ránu, aby vypadal na víc. „Bál jsem se, že se mi lidé vysmějí, protože já bych se na jejich místě vysmál taky,“ vysvětluje své počáteční rozpaky v nové funkci. Nic takového se ale nekonalo a místní svého starostu nejprve katapultovali do krajského zastupitelstva a nakonec pomohli i jeho vstupu do Sněmovny.
„Do politiky jsem šel proto, abych změnil směr, kterým se město dlouhodobě ubíralo. Dokonce i pro mě jako pro patriota ztrácelo na atraktivitě. Vždyť se postupně zavřelo koupaliště i kino, místo aby se dávaly prostředky na údržbu, investovalo se do nových obrovských objektů. Jedno z mých témat bylo, že se nebude stavět zrovna to, na co je dotace, ale to, co město potřebuje.“
Se svatbou nespěchá
V roce 2004 s pomocí hypotéky a rodiny koupil secesní vilku na náměstí, kterou pronajímá živnostníkům, a v půdních prostorách si s pětadvacetiletou přítelkyní, také vystudovanou právničkou, budují byt. Do ženění se ale zatím nehrne, zvlášť teď, kdy bude pendlovat mezi Sněmovnou a semilskou radnicí.
„Přítelkyně nejdřív měla přirozenou obavu z toho, že už se vůbec neuvidíme, když nastoupím jako poslanec, protože viděla, že ani práce na městě není na osm hodin denně a že tam člověk tráví kolikrát i víkendy. Ale prvotní šok už odezněl. Musela se vyrovnat i s tím, že ne všichni mě podporují. Ráno po volební noci, kdy spala v našem bytě, mi celá vyděšená volala, že někdo rozmazal po dveřích a po fasádě kravskou mrvu.“
Než předposlední červnový týden složil poslanecký slib, musel s pomocí berlí a invalidního vozíku překonat terénní nástrahy ve Sněmovně. „Budova není tak bezbariérová, jak se zdá,“ podotýká mladý poslanec, kterému při zdolávání schodů asistoval starosta ze sousedního Železného Brodu a také novopečený zákonodárce za TOP 09 Václav Horáček. „Už se těším, až si zajdu do poslanecké knihovny,“ snaží se nemyslet jenom na práci Jan Farský.
Jeho rodina patří v Semilech k těm známějším, vždyť starostova maminka dělá účetní mnoha firmám, tatínek je vrchním mistrem odborného výcviku truhlářů a vlastní truhlářskou firmu, o rok starší bratr pracuje u hasičů a o dva roky starší dělá policejního vyšetřovatele. „Pro mě je rodina hodně důležitá. Zejména v prvních měsících na radnici jsem potřeboval její velkou podporu, abych to nevzdal. Lidi čekali, jestli jsme si jako nezávislí kandidáti neukousli velké sousto, a tlaků z různých stran bylo strašně moc.
Nemám strach z toho, když se někdo se mnou otevřeně pobaví, to často přistoupím na jeho argumenty, ale vadí mi řeči typu ten na to nemá nebo to nepůjde. Samozřejmě mám své limity jako každý a nedokážu změnit svět z poslanecké lavice, ale když to fungovalo čtyři roky v Semilech, proč by to nefungovalo ve Sněmovně? Bude to boj, ale já to zkusím. Na radnici jsem šel se stejným krédem, i když mě všichni odrazovali.“
Z prvního patra, kde má pokoj, schází dolů nanejvýš jednou denně, a to pak ještě dlouho cítí v nohách. Na berlích se teprve začíná pohybovat, takže se zatím o sebe příliš nepostará. „Říkám, že moje mamka je na druhé mateřské, protože jako bych se podruhé narodil. Museli mě přebalovat, dávali mě na mísu a teď mě budou učit chodit,“ vypráví. *
Ráno po volební noci, kdy přítelkyně spala v našem bytě, mi celá vyděšená volala, že někdo rozmazal po dveřích a fasádě kravskou mrvu. Důležité pro mě bylo, že jsem dokázal pohybovat špičkami prstů na nohách a cítil jsem záda Dělal pro vládu i pro Škodovku
* narodil se 11. 7. 1979 v Turnově * od puberty ho ovlivňovaly ideály skautského hnutí a celý život i to, že je nejmladší ze tří bratrů * vystudoval Právnickou fakultu MU Brno * v letech 2005 a 2006 působil jako poradce místopředsedy vlády pro ekonomiku Martina Jahna (zajišťoval kontakt se Sněmovnou, kde lobboval pro vládní zákony) * než se stal starostou Semil, spoluzakládal oddělení pro vztahy s veřejnými institucemi ve společnosti Škoda Auto
