Vzdělávání má v programu TOP 09 pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky pro rok 2017 významné postavení. Bez vzdělané společnosti a odpovědného, flexibilního jedince by se jen těžko vytvářel moderní stát. TOP 09 si je toho vědoma, a proto řadí vzdělávání, vědu a výzkum ve svém programu na první místo.
Podívejme se na některé teze programu.
„Vzdělávání, věda a výzkum musí být prioritou, která se jasně odráží v závazném navýšení rozpočtů.“
Bez navýšení prostředků na platy pedagogů i nepedagogů to prostě nepůjde. Pokud si někdo myslí, že učitelé se přizpůsobí všemu a budou odvádět nadstandardní výkony za velmi nízký plat, je na omylu. Rozpočtová kapitola ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, určená na platy, je dlouhodobě podfinancovaná. Výše platů českých učitelů na chvostu zemí OECD není nic, čím bychom se mohli chlubit, přesto s tím politická reprezentace mnoho nedělá. Aktuálně slíbené navýšení o 15 procent je krok správným směrem, neměl by však zůstat nadlouho posledním. Učitel musí být jedním z nejlépe placených státních zaměstnanců.
Ve školství také chybí některé tolik potřebné pozice, jak pedagogické – školní psycholog či speciální pedagog – tak nepedagogické. Nemít správce sítě je v dnešní digitální době zdánlivě nemyslitelné, v českém školství přesto reálné. Ředitelé jsou tak nuceni se bez nich obejít, případně na ně použít prostředky určené na osobní ohodnocení. V lepším případě se čas od času zadaří nějaký evropský projekt, ale to není dostatečné a dlouhodobé řešení.
„Rozvoj vzdělané, samostatné a zodpovědné osobnosti je zárukou rozvoje jedince i celé země a společnosti. Z toho plyne schopnost absolventa se celoživotně vzdělávat a flexibilně měnit svou specializaci podle poptávky pracovního trhu.“
Aby tomu tak bylo, musí naše děti učit ti nejlepší (opět jsme u platů), a ti také musí být k dispozici. Čeští učitelé stárnou, pro některé aprobace nejsou již teď. Neřešení problémů českého vzdělávacího systému od platů přes obsah vzdělávání až po přípravu budoucích učitelů se nám může brzy vrátit. Nebude dostatek kvalitních učitelů a ze škol nebudou vycházet absolventi dobře připraveni na rychle se měnící poptávku na trhu práce.
„Nedopustíme proto, aby se poslání školy zúžilo na pouhé předávání informací či aby se vzdělávání omezilo na pouhou přípravu ke konkrétnímu a úzce zaměřenému současnému povolání.“
Učitel v dnešní době již opravdu nemá monopol na znalosti, v nepřeberném množství informací to není možné ani žádoucí. Role učitele se mění v průvodce, který motivuje aukazuje správnou cestu. Nevíme, jaké profese budou existovat za 10 let, nevíme, na co žáky připravujeme. Důraz by tak měl být kladen na schopnost komunikovat, řešit problémy, logicky uvažovat a v neposlední řadě kriticky myslet, když falešné zprávy číhají zprava zleva. Tyto schopnosti jsou potřeba dnes a budou i v budoucnu.
Podívejme se tedy do programů jednotlivých stran a volme ty, které považují vzdělání za opravdovou prioritu. A to vyžadujme nejen před volbami, ale hlavně po nich, aby se na školství opět nezapomnělo. Úspěch naší země v budoucnu do velké míry závisí právě na kvalitě vzdělávacího systému.
Michal Loukota, ředitel ZŠ a kandidát TOP 09 ve volbách do PS
