Liberecký zpravodaj vydává 11 x ročně magistrát města jako „Noviny pro občany Liberce“. Píše se v něm, co zajímavého se událo, děje nebo bude dít. Tiskovina, která vychází v počtu 50 000 kusů a kterou příjemci obdrží zcela zdarma, je samozřejmě také mocným politickým nástrojem. Aby nebyl jen hlásnou troubou vládnoucí garnitury, usnesli se liberečtí radní, že prostor v něm dostanou i opoziční zastupitelé. Háček je v tom, že jenom někdy. Nebo jenom, když se to hodí.
Příspěvek o Dětském dni s čs. Obcí legionářskou, který už pátým rokem spoluorganizuje František Gábor, se zjevně nehodil. I když se den líbil více než deseti tisícům návštěvníků, zpráva o něm se nelíbila redakci. Snad proto, že se v něm psalo o skvělých ukázkách z výcviku aktivních záloh, o průletech dvojice letounů JAS-39 Gripen nebo o práci libereckých vojáků? Nebo snad vadilo, že článek připomínal také 73. výročí obléhání Dunkerque, jehož se zúčastnila také Československá samostatná obrněná brigáda?
To asi těžko, vždyť téma obrany naší země a vlastenectví je čím dál aktuálnější. Zvláště nyní před volbami, kdy si jej o překot do svých volebních proklamací zahrnují všemožné (i nemožné) strany. Možná spíš redakci libereckého Zpravodaje vadilo, že v těch volbách kandiduji já, válečný veterán, který se armádou, policií a bezpečností vůbec zabývám kontinuálně celou svou politickou kariéru.
Článek pojednávající o tradiční akci, kterou úspěšně spolupořádá, redakce zamítla s tím, že se konala v září a je to tudíž neaktuální. Když pomineme, že tak to prostě v novinách chodí, že se připravují s předstihem a do zářijového vydání se reportáž ze zářijové akce prostě nedostane, protože v té době je už zmíněná tiskovina v tiskárně, musíme se ptát, kdo tak pečlivě hlídá, aby se politický soupeř náhodou „nepochlubil“. Možná někdo, kdo se žádnou podobnou akcí pyšnit nemůže.
A k té aktuálnosti – "Malé Dunkerque" ve Vesci sehrálo pro diváky více než 150 lidí ze čtrnácti klubů vojenské historie. Zabývali se tři čtvrtě století „starou“ záležitostí. Proč? Je to historie, na kterou můžeme být právem hrdí. Tím, že si ji budeme připomínat, vzbudíme v dětech i dospělých zdravé vlastenectví. Tato země totiž bude potřebovat odhodlané muže i ženy, kteří budou připraveni bránit náš způsob života.
František Gábor, válečný veterán a liberecký zastupitel
