Jaký je tedy důvod mimořádné schůze poslanců? Je to prosté – vznikající Vláda České republiky potřebuje zrušit zákonné opatření, které zamezuje bývalým spolupracovníkům STB usednout na vysoké státní posty, včetně těch ministerských. A protože pan Babiš, budoucí ministr financí České republiky a předseda hnutí ANO se čistým lustračním potvrzením prokázat nemůže, účelově zákon obchází tím, že jej na mimořádném jednání ruší. Snaží se to přitom maskovat zájmem o zákon o státní službě – který v předložených variantách je zmetkem, který nám do budoucna způsobí spíš více problémů, než užitku, včetně faktu, že v důležitých pozicích zakonzervuje osoby, dosazené Vládou Miloše Zemana, na příkaz Miloše Zemana, bez výběrových řízení, bez politického mandátu, jen proto, že to řekl jeden muž na Hradě. Tato kukaččí vajíčka budiž k pobavení nám v opozici, a k výstraze nám všem. Ona ještě podle mého nejednou způsobí bolest hlavy nejen samotnému budoucímu premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, ale také celé jeho vládě, potažmo obyvatelům naší země. I tuto odpovědnost na sebe vezme každý, kdo pro návrh zvedne ruku. Hlasování pro tento návrh je jistý druh amnestie pro všechny ty, kdo se do funkcí, úřadů či na dobrá a vlivná místadostali v době, kdy Česká republika neměla legitimní vládu. A facka do tváře všem těm, kteří se STB dokázali postavit, kteří se dokázali postavit režimu a bojovali proti němu, ačkoli věděli, že díky tomu budou mít asi problémy, a nebudou se mít tak dobře, jako třeba agent Andrej Babiš. Jaký vzkaz všem těmto statečným lidem dnes chcetevyslat? Že si toho, co udělali, nevážíte? Že se nevyplatí jednat morálně a správně, ale že je lepší ohnout hřbet, na nic se neohlížet a jít jen za vlastním prospěchem a zájmem? Že ono se to nakonec vždycky nějak udělá? Jako třeba že se nakonec klidně můžete stát ministrem financí a místopředsedou vlády? Že to spraví jedno mimořádné hlasování parlamentu? Vážení kolegové, opravdu se dnes chceme takto ke všem těm lidem postavit jen proto, aby jeden člověk mohl naplnit své vlastní ego a ambice a jen proto, že jiný člověk slíbil přivřít nad realitou oči, pokud bude podle něho?
Účelovost, s jakou se při projednávání zákona setkáváme, mne lehce děsí. Ukazuje totiž, že náš systém je stále velmi mladý, pokud na nedodržení zákona najde tak fatální řešení, jakým jeho zrušení prostřednictvím mimořádných jednání. Dnes je to Lex Babiš. Co to bude zítra? Který zákon se současné koalici, opírající se o hlasy komunistických poslanců a populistů z uskupení Úsvit bude zajídat, nebude se jí hodit, a budeme jej na dalším mimořádném jednání rušit či měnit? Bude to třeba právě opět tento zákon, až se zjistí, že některý z kandidátů na „teplá místečka“ nevyhovuje zákonným podmínkám pro jeho obsazení a tak se mu udělá další ústupek? Sledujeme s napětím situaci na Ukrajině a fandíme všem těm, kteří se snaží zasít do této země semínko demokracie. Jako bychom ale neviděli, co se děje u nás doma, jako bychom neviděli, že pod svícnem je tma. Přijetí tohoto zákona ale bude v příkrém rozporu s principy demokracie, na kterých naše mladá Česká republika vznikla. Pokud dnes zákon bude schválen, budeme se muset omluvit nejen všem generací minulým, které snily o České republice jako centru svobody a demokracie, ale také všem generacím budoucím za to, jaký mravní balast jsme jim zde zanechali. Až z toho mrazí.
Diskutujme o tom, zda mají lustrační osvědčení stále svůj význam, a jak s nimi do budoucna naložit. Možná se jako společnost shodneme na tom, že jsou již přežitkem, který k ničemu dobrému neslouží a je možné jej zrušit. Třeba ale přijdeme na to, že svůj význam stále mají a že se jimi chceme i nadále řídit. Nebo třeba zjistíme, že jejich význam klesá s tím, jak se do politiky dostávají mladí lidé, kteří již mnohdy dobu hluboké nesvobody ani nepamatují a tedy se nemohli takříkajíc smočit. Neměňme ale zákon jen proto, že někdo se smočil, že někdo kdysi udělal chybu, pravděpodobně z vidiny vlastního prospěchu, a dnes mu chceme udělit zákonnou výjimku, respektive jen a kvůli němu měnit zákon. Za svá rozhodnutí bychom měli nést plnou zodpovědnost, a to i tehdy, pokud jsme je učinili pod vlivem svých rodičů a kdysi dávno. A neměli bychom se této zodpovědnosti zbavit prostě tím, že přepíšeme zákon, nebo nepsaný úzus. Ano, možná se dnes této širší koalici podaří prosadit změnu zákona. Nezmění ale minulost a morální odpovědnost za tento krok na sobě přímo ponese budoucí premiér a předseda ČSSD, Bohuslav Sobotka. Zároveň všem obyvatelům naší země vyšle jasný signál – pravidla neplatí, zákony se mohou rušit, bude-li třeba. V posledních dvaceti letech bylo v České republice jistě mnoho kvalifikovaných lidí, kteří se mohli ucházet o veřejné funkce, a možná by je zvládli vykonávat dobře a kvalitně. Kdysi ale udělali stejnou chybu, jako pan Babiš. Podepsali spolupráci s institucí, která desítky let fyzicky i psychicky ničila československou společnost. My jsme těmto lidem vystavili stopku – potrestali jsme je za jejich podporu tomuto nedemokratického režimu. Měli bychom postupovat stejně i nyní – o to více u předsedy uskupení, které opakovaně tvrdilo, že v politice více než kde jinde musí platit „padni komu padni“.
Celé jednání a projednávání tohoto zákona ale nemá jen politický rozměr, o kterém jsem dosud hovořil. Má také rozměr čistě odborný, tedy obsah zákona jako takového. V uplynulých letech jsem se otázce takzvaného „úřednického zákona“ intenzivně věnoval. Jednal jsem s odborníky, politiky, starosty malých obcí i větších měst, představiteli neziskového sektoru. Ukázalo se, jak komplikovaná otázka se v tomto zákonu řeší, jak je komplexní, a jak zásadní dopad na naši budoucnost bude mít. U této diskuse nebyl nikdo z těch, kdo dnes narychlo předkládají patvar zákona, který zásadní otázky neřeší, ale který naopak otvírá mnoho budoucích problémů. Je to Pandořina skříňka, kterou zde, pokud k prohlasování zákona dojde, otevřou ti, kdo pro něj budou hlasovat. A já se ptám – jste připraveni nést dopady takového kroku? Které se projeví jen částečně ihned, v mnohém ale až po letech?
S kým jste o zákonu jednali? S kým jste jej připravovali? Jak je komplexní? Nebo vám všem prostě jen stačilo, že jeho přijetím bude splněna ona zásadní podmínka, umožňující panu Babišovi usednout do čela ministerstva? A není to trochu málo pro tak zásadní krok? Obzvláště od těch, kdo slibovali změnu, efektivně řízený stát, kvalitní zákony, konec politikaření? Lze-li tento krok považovat za faktický start k vytvoření nové vlády, pak je bohužel nutné konstatovat, že tato vláda začíná hodně špatně. Krokem, který od samého zpočátku zpochybňuje její legitimitu a morální autoritu.
Mrzí mne, že zde dnes mlčí mnoho z těch, kteří se problematice zákona o státní službě v uplynulých letech také věnovali a varovali před přijetí špatného zákona. Jsem přesvědčen o tom, že mlčí mimo jiné proto, že by se museli stydět nad tím divadlem, které zde hrajeme proto, abychom jednoho člověka dostali do vlády, respektive abychom vyhověli požadavkům a potřebám prezidenta republiky, když zároveň ví, že budoucí koalice si návrh pravděpodobně prohlasuje. Stovky hodin práce nad touto legislativou ale nebyly a nesmí být marné. I pokud tento účelový záměr projde, budeme společně i nadále bojovat za jeho změnu, respektive za jeho nahrazení zákonem, který bude připraven kvalitně a komplexně. Roky zde fungovala současná legislativa, chvíli se budeme muset smířit s tím, že zde bude fungovat doslova špatný zákon. Ale nevzdáme se snahy nahradit jej uceleným a systémovým řešením.
