V pondělí 2. září začal nový školní rok. Do lavic, tak znovu zasedli tisíce mladých lidí, kterým má naše školství poskytovat vzdělání a připravovat je na jejich budoucí život.
Právě teď je na místě se zeptat:”Kam kráčíš naše školství?”
Je třeba si přiznat jednu zásadní věc: “Naše školství nevzkvétá.”
Ta hovoří o tom, že od roku 2000 se výsledky našich patnáctiletých studentů stále zhoršují.
Druhý faktor. který vypovídá o tom, že ne všechno v našem školství funguje tak jak má, je srovnání OECD, které ukazuje kolik procent HDP investují vyspělé státy do školství, a tady jsme pod průměrem.
To jsou dva z faktorů, které nám naznačují kam naše školství kráčí.
Podfinancované, bez koncepce a vize, kam by mělo směřovat, se stále motá v kruhu a nenachází z něj cestu ven.
Otázka nyní zní co s tím?
Správné řešení není jednoduché ani levné. Pro začátek je samozřejmě potřeba, aby se napříč politickým spektrem sešli politici a dohodli se na vytvoření jednotné vzdělávací koncepce, která bude mít jasně stanovené cíle a bude udávat jak se k tomuto cíli dostat.
Dále je potřeba zvýšit objem prostředků vynakládaných na školství, nemluvím o bezhlavém sypání peněz. Investice musí být promyšlené a směřované do konkrétních oblastí, například více praktického vzdělávání pro studenty pedagogických fakult, lepší vybavení tříd a poslucháren, podpora mezinárodních stáží.
Je rovněž potřeba omezovat nesmyslnou byrokracii, což je samozřejmě neduh, který naší zemi dlouhodobě dusí.
A samozřejmě je potřeba motivovat mladé lidi, aby se hlásili na pedagogické fakulty. Přiznejme si, že ten není povolání učitele něčím co by přitahovalo zástupy zájemců.
Nízký plat, nedobrá společenská prestiž, viz. pořekadlo, že kdo neumí učí, činnost, která se mnohdy podobá úředničině. Pro většinu čerstvě odmaturovaných nic lákavého.
To vše je potřeba začít měnit, tak aby se naše školství stalo jedním z nejlepších v Evropě.
