Je Česká Lípa lepší místo pro život?

Dobré dopoledne, milé dámy a vážení pánové,

tématem našeho setkání je „Liberecký kraj – Lepší místo pro život“. Nám, kteří tu žijeme a pracujeme, není třeba připomínat a dlouze vysvětlovat, že náš kraj ve skutečnosti je tím nejlepším místem pro život, ale přiznejme si, že lidé za jeho hranicemi o tom v mnoha případech nevědí. A přiznejme si také, že pokud o tom nevědí, bude to nejspíš naše chyba, protože jsme jim to dosud nesdělili.

Nechci se touto otázkou zaobírat z hlediska celého kraje, protože od toho tu dnes jsou povolanější řečníci. Zkusím se zaměřit na perspektivu, která je mi bližší, a tou je perspektiva našeho města, tedy České Lípy, kde působím jako radní pro kulturu, sport a cestovní ruch. A právě na posledně jmenovanou oblast se hodlám soustředit nejvíce, protože cestovní ruch a úroveň jeho rozvoje lze podle mého názoru považovat za poměrně spolehlivý indikátor toho, do jaké míry se nám daří přesvědčovat přespolní, že právě my obýváme ono „lepší místo pro život“. V České Lípě se v současné době snažíme vytvořit novou a hlavně úspěšnou koncepci cestovního ruchu a především zásluhou našeho výtečně fungujícího Regionálního turistického informačního centra by se nám to, troufám si říci, mohlo podařit. A doufám, že náš přístup by přinejmenším zčásti mohl zaujmout také vás.

Nejprve vás ale budu chvíli nudit čísly a základními fakty. Vynasnažím se, aby to netrvalo moc dlouho. Statistické údaje z loňského roku jsou následující: Vodní hrad Lipý, která se nachází přímo v centru města, navštívilo 12 255 turistů a dalších 9849 lidí přišlo na akce, které se na hradě konají. Do Vlastivědného muzea a galerie si našlo cestu 27 907 návštěvníků, do Veřejného akvária, což je soukromý subjekt sídlící také ve středu města a fungující s jeho finanční podporou, celkem 5500 lidí a do informačního centra, které je pro mnoho turistů jakousi vstupní branou do města, přišlo 9852 návštěvníků z České republiky a 456 ze zahraničí.

Podle mého názoru z toho vyplývá několik zásadních skutečností. Za prvé, návštěvnosti není závratně vysoká, ale není ani úplně k zahození. V každém případě je na čem pracovat. Za druhé, lidé se přijdou přibližně ve stejné míře podívat jak na nějaké místo, tak na nějakou událost, což naznačují čísla z vodního hradu. Za třetí, návštěvníků ze zahraničí je poměrně málo. S čísly by se pochopitelně dalo čarovat ještě mnohem komplikovaněji, ale na to nemáme dost času.

Nejprve se zabývejme poměrem mezi návštěvami míst a návštěvami akcí. Potenciál návštěv míst velmi závisí na tom, čím se město může pochlubit. Co máme z tohoto hlediska k dispozici? Jaký produkt, pokud sklouznu k marketingové terminologii, nabízíme? Česká Lípa měla na přelomu devatenáctého a dvacátého století asi čtrnáct tisíc obyvatel, v roce 1930 jich bylo něco přes osmnáct tisíc a po odsunu a dosídlení po druhé světové válce necelých patnáct tisíc, což je údaj z roku 1950. V roce 1970 se dostáváme na sedmnáct a půl tisíce a v dalších dvou dekádách, během sedmdesátých a osmdesátých let, zhruba na čtyřicet tisíc. O zdvojnásobení počtu se zasloužila uranová konjunktura, během níž se budovala obrovská nová sídliště. A jaký je tedy výsledek? Ve městě máme poměrně hezké, ale celkem malé centrum, obklopené paneláky. I když s tímto produktem nafotíte hezké profesionální fotografie a pokusíte se ho prezentovat jako cosi podobného třeba Českému Krumlovu, z dlouhodobého hlediska stejně nikoho neoklamete. Máme pár pěkných kostelů, vodní hrad, muzeum, hezké náměstí a tak dále, ale, upřímně řečeno, to mají leckde jinde.

Je tedy třeba budovat na potenciálu akcí a aktivit. Tady jsou možnosti daleko širší. V České Lípě se koná řada sportovních a kulturních akcí, které jsou známé i v zahraničí. Velké úspěchy slaví festival vážné hudby Lípa Musica, který město podporuje, oblíbený je festival alternativní hudby Všudybud, v říjnu se koná skvělá přehlídka ochotnického divadla Českolipský divadelní podzim a tak dále. Tyto akce jsou pořádány spolky za podpory města a město samotné pořádá například podzimní sportovní podnik City Cross Run and Walk, jehož obliba stoupá, což zřejmě souvisí s rostoucí oblibou rekreačního běhu v Česku. V našem městě se zkrátka děje mnoho zajímavého, jenom se nám občas nedaří o tomto dění patřičně informovat.

Málokdo například ví, že v České Lípě, konkrétně v Bieberově kapli, která je nejmladší částí augustiniánského kláštera, kde dnes muzeum, bylo natočeno album, které se v roce 2007 stalo v Japonsku nejúspěšnější nahrávkou v žánru crossover klasické hudby. Jen pro zajímavost, bylo to tehdy album Blízké hlasy z dáli souboru Schola Gregoriana Pragensis s buddhistickými mnichy z ansámblu Gyosan-ryu Tendai Shomyo. Zimní stadion u nás v České Lípě se stal prvním místem, kde česká florbalová reprezentace porazila Švédsko, a to 6:5 v roce 2014 na turnaji Euro Floorball Tour.

Pro města jako Česká Lípa je do budoucna jistě perspektivnější stavět cestovní ruch spíše na tom, co se u nás děje, nikoli na tom, co je u nás k vidění, ačkoli i památky si jistě najdou své příznivce. Město samotné je v tomto směru důležitým hráčem a v nedávném období přišlo s několika novinkami, například v květnu s půjčovnou koloběžek především pro použití na cyklostezce Varhany. Zájemci si mohou koloběžky půjčit v informačních centrech v České Lípě, v Novém Oldřichově nebo v Kamenické Šenově a poté je v libovolném z těchto center zase vrátit. Určitě mohou doporučit vypůjčení stroje v Kamenickém Šenově a sjezd dolů do České Lípy, protože v opačném směru se pořádně zapotíte. O přepravu koloběžek zpátky se pak postará poskytovatel služby a první ohlasy jsou vesměs kladné. Dále nově organizujeme fotografickou soutěž zaměřenou na Českou Lípu a okolí a soutěž regionálních výrobků. U těchto akcí lze jejich vliv na turistický ruch, přinejmenším ve smyslu zvýšení povědomí o našem městě, zatím jen odhadovat, ale doufáme, že bude co nejpozitivnější.

Na závěr se dostáváme k něčemu, co je v propagaci České Lípy jako města, které stojí za pozornost, relativně nové. Osobně jsem velice rád, že jsme v rámci našeho dotačního programu pro oblast cestovního ruchu odsouhlasili příspěvek Vlastivědnému spolku Českolipsko na publikaci pojednávající o sochách, plastikách a další objektech, které se v našem městě objevily ve druhé polovině dvacátého století. Dosud jim nebyla věnována soustředěnější pozornost, pravděpodobně proto, že máme tendenci považovat tato převážně socialisticko-realistická díla za umělecky nehodnotná, což může být pravda, jenže zapomínáme, že jejich osudy, stejně jako osudy jejich tvůrců, vypovídají mnohé o době svého vzniku a tedy o době, v níž se utvářela Česká Lípa ve své současné podobě. Zajímavou shodou okolností měl před čtrnácti dny premiéru celovečerní dokumentární film Severní vítr, který je prvním snímkem svého druhu, zaměřeným výhradně na Českou Lípu, a který pojednává o českolipské hudební scéně na začátku devadesátých let, tedy o období, které bezprostředně navázalo na již zmíněnou uranovou konjunkturu a bylo jí bezprostředně ovlivněno. Ačkoli se film nesoustředí jen na lokální záležitosti a pojednává o obecných tématech jako svoboda a odpovědnost, domnívám se, že může hodně prospět našemu kolektivnímu sebevědomí, stejně jako systematický popis a pochopení naše okolí v jeho jednotlivostech, byť jsou jimi třeba normalizační sochy. Znáte snad nějaké jiné město, kde je ve veřejném prostoru umístěna kamenná Möbiova páska? Kdykoli jdu kolem ní, žasnu nad tím, že to vůbec někoho napadlo. Tvrzení, že kdo pochopí svou minulost, může se od ní odrazit do budoucnosti, zní poněkud otřepaně, ale musím přiznat, že v tomto ohledu žádné lepší nemám.

Jsem přesvědčen o tom, že sebevědomé město nemusí být nějak mimořádně krásné. Nebo je to možná tak, že krása a hlavně přitažlivost může spočívat v sebevědomí. Jistě, uznávám, že středověkých památek máme v České Lípě nemnoho, ale důležité je pochopit, proč naše město vypadá právě tak, jak vypadá, a jak jsme k této podobě dospěli. Česká Lípa pak získá příznivce jak mezi svými vlastními občany, tak mezi návštěvníky, kteří se do ní budou vracet, protože pochopí, že našli dobré či dokonce lepší místo pro život.