V Libereckém kraji se oba termíny často spojují a také mají zvláštní nádech. Obecně platí, že brownfield znamená pro území zátěž, která často ohrožuje životní prostředí, a je třeba ji sanovat. Liberecké brownfields se ale pojí s hlavně s průmyslovými památkami, které mají také kulturní a estetické hodnoty, a tak dodávají tomuto pojmu jistý pozitivní náboj. To znamená snahu ne likvidovat, ale oživit či zachránit.
Liberecký kraj je bohatý na „superstavby“ druhé poloviny devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Skutečně, na relativně malém území se sešlo mnoho špičkových techniků, odvážných podnikatelů, vynikajících architektů, precizních stavebních firem i tisíce pracovitých lidí. To vše unikátně poznamenalo krajinu Libereckého kraje. Rakouský císař František Josef I. byl prý rád, že se průmysl rozvíjel především v českých zemích a jemu zůstali „jeho“ krásné Alpy nedotčené, ale tehdejší průmysl „naše“ hory kupodivu až tak neponičil. Ta doba je však pryč. Kdysi moderní budovy mají výraznou patinu, zestárly a člověk k nim cítí jistý sentiment. V Libereckém kraji máme často „průmyslové paláce“ uprostřed ničeho, uprostřed hvozdů. Je fakt, že život doby průmyslové revoluce uvnitř takového Manchesteru musel být ukrutný. V Libereckém kraji nevytvořila průmyslové éra takové sociálně a hygienicky patologické prostředí jako ve městských aglomeracích. Vesnice zůstali vesnicemi a z továry bylo vidět do lesa nebo alespoň na louku. Moje představa takového horala scházejícího brzy ráno ze stráně třeba v Bratrouchově do tkalcovny Herzfeld & Fischel na Hradsku je sice možná naivní, ale i tak, rozdíl tam musel být (i když dřina i zde musela být neskutečná).
Dnes je vše jinak. Němci, jako většinoví podnikatelé v tomto regionu, zde ztratili své majetky, průmysl se z Evropy pomalu vytrácí a nám tu zbyly v údolích u potůčků železobetonové haly, mnohapatrové věžáky a tovární komíny. Kdybychom byli v tom Manchesteru, tak bych věděl: mohli bychom většinu staveb využít pro kanceláře, luxusní byty, kluby, muzea a galerie, ale co tady??? … problém. Malé obce založené na průmyslu mají vysoké procento nezaměstnanosti a kdysi prosperující turistické destinace dnes zejí prázdnotou.
Industriální památky jsou zároveň brownfields, chtělo by se říct bohužel. Existuje pár úspěšných přestaveb na nové využití a některé továrny stále vyrábějí. Velká část historického průmyslu je ale „mrtvá“ a jejich majitelé ji jen tak nevzkřísí.
Jak může pomoci Kraj?
1. Evidencí, databází a monitoringem (to se již děje, např. na adrese http://regionalni-rozvoj.kraj-lbc.cz/page3523) naleznete téměř 350 nemovitostí zařazených do kategorie brownfield;
dalším zdrojem informací je například databáze společnosti ARR - Agentura regionálního rozvoje, s. r.o. , která eviduje 445 lokalit
2. Osvětou, informacemi, pozitivními příklady; to co řešíme v Libereckém kraji řešili již v Anglii, v Porúří nebo třeba v Ile-de-France, tak proč se neinspirovat (existuje mnoho metodik revitalizací brownfields); Kraj by měl informovat o možnostech získání podpor a dotací
3. Aktivní vyhledávání investorů pro vhodné lokality: výroba energie, moderní průmysl, bydlení, bydlení pro seniory, kultura, služby pro cestovní ruch….
4. Finanční podpora – čerpání dotací a grantů (v případě samosprávné jednotky typu kraje se jedná o spornou formu podpory, protož se ne zcela shoduje s posláním Kraje)
5. Strategickými plánováním (Program rozvoje libereckého kraje) a územním plánování na úrovni kraje (Zásady územního rozvoje Libereckého kraje); toto je zbraň mocná a Kraji naprosto přísluší
6. Vlastními projekty: například programy na rozvoje průmyslových zón a podnikatelských inkubátorů; je to sice veřejná investice, ta ale přináší ekonomický profit, pracovní místa, a tak i veřejný prospěch
7. Kraj jako platforma pro koordinaci různých zájmů: životní prostředí, prosperita, bytová politika, cestovní ruch, technická infrastruktura, energetická soběstačnost, chybějící služby, ochrana architektonických památek… Kraj jako komunikační mezičlánek mezi jednotlivci (majiteli nemovitostí, investory), středními a vysokými školami, vědeckými institucemi, obcemi, ministerstvy atd. (Kraj jako komunikační a informační platforma)
8. Zprostředkování spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem
9. Vymáháním práva (přenesená působnost) vůči vlastníkům staveb pro zajištění ochrany zdraví a životů osob nebo zvířat, případně ochrany jiných veřejných zájmů, včetně ochrany životního prostředí
Liberecký kraj se fenoménu industriálního dědictví vyhnout nemůže. Vzhledem k tomu, že problém nevyužitých a chátrajících průmyslových areálů přesahuje měřítko měst a obcí, je na krajské samosprávě koncepčně řešit průmyslové brownfields. Myslím si, že pro to již v minulosti byly vytvořeny dobré základy a dá se na nich stavět.
Nejsem zastáncem nesmyslných projektů financovaných například z Evropské unie. Umělý projekt vytvořený jen pro utracení dotace je k pláči. Opět vzniká umělá zaměstnanost, stavějí se nesmyslná muzea, do kterých pak nikdo nechodí a opravdoví podnikatelé ztrácejí chuť do práce.
Veřejné prostředky lze utrácet za cokoli, teoreticky tedy i za opravy průmyslových památek. Dle mého názoru je ale správnější, chápat KRAJ, jako velmi otevřenou základnu, na které se potkávají starostové obcí, podnikatelé, občané, ale i zástupci orgánů státní správy a dalších institucí. Výsledkem může být zdroj informací, komunikační prostor a inspirace k činnosti.
Je lépe posunout pojem KRAJ od „rozdělovny příjmů z daní“ směrem k živému, tepajícím a otevřenému organismu – motoru pro celý region.
