Demokracie má jednu nespornou výhodu. Lidé mohou svobodně říkat, co si myslí. Můžeme si tedy o každém, kdo projeví svůj názor veřejně - udělat vlastní úsudek o něm. Tak např. komunistka Semelová je koncentrátem původní myšlenky komunizmu a jistě se jí stýská po době před rokem 89. Svoboda slova jí umožňuje říkat to, co říká a tím, jak se "odkope až na dřeň" my zase víme, co si o ni máme myslet. Tak je to správně. Víme, že paní Semelová má své podporovatele ve vlastní straně i své odpůrce. I to je správně, že to víme. Jsou na očích, nesou tzv. kůži na trh a chtějí komunizmus. Mají své podporovatele, soutěží o úspěch ve volbách. Volby nám potom povědí něco o nás samých, něco o tom, jaký jsme národ. Volby jsou demokratické a svobodné. Ten obrázek, který volby o našem národě, lidech a jejich názorech nakreslí, je pravdivý. Prezident má v současnosti podporu 60% národa. I to o nás mnohé vypovídá. Můžeme se pouze tázat, ve kterém jiném státě by člověk podobných názorů, jako náš prezident, uspěl s ve volbách - zda by to bylo např. Rusko, Bulharsko, Francie, Anglie či USA?
A na čem záleží - na názorech? Chování? Kultuře prostředí a jedince? Tzv. lidovosti? Zdraví a kondici? Zevnějšku a image?
Odpověď neznáme, leč tušíme. Jestli je to pro někoho pesimistická úvaha, nevím. Pro těch 60%, co ho podporují, asi pesimistická není. Jsme prostě takoví - jsme to my, Češi. A protože je svoboda, máme to co máme. I národ se odkopal - až na dřeň.
Jan Marušiak, primář cévní chirurgie KNL
