Dovoluji si Vám předložit několik faktů z praktického života, které Vás snad přesvědčí o tom, že býti v EU je věc veskrze prospěšná a pro Českou republiku potřebná.
Nebudu se věnovat ekonomickým ukazatelům a makroekonomickým datům. Za prvé tomu nerozumím a za druhé tomu nerozumí ani většina normálních lidí, což je možná nakonec dobře. Tento článek by měl nastínit výhody členství v EU z pohledu standartního života.
Aby bylo porovnání trochu obrazné vezmu si na pomoc tři země, které jsem nedávno projížděl takovým malým road tripem a navštívil jsem a projel mnoho kilometrů po jejich dálnicích, silnicích a cestách.
Těmi zeměmi jsou Česká republika (tu asi všichni známe dobře), která se do EU přičlenila v roce 2004, Rumunsko, které se do EU přičlenilo v roce 2007 a Srbsko, které se nikam přičlenit, zatím, nedokázalo (i když by asi chtělo).
První zjištění je založeno na tom, že všechny země, které ještě v EU nejsou, tam poměrně toužebně chtějí (platilo to i o ČR a Rumunsku). Tudíž je jasné, že v zemích, které v EU nejsou je EU vnímána jako elitní spolek, který je s nadějí vyhlížen a opěvován.
Druhé zjištění spočívá v tom, že po pádu komunismu měly všechny tři země stejnou startovací čáru (Jugoslávie trochu lepší a Rumunsko trochu horší než ČR). Otěže vládnutí převzali komunisté, kteří se proměnili na podnikatele a zločince, které neokomunisti podporovali. A začalo se budovat.
Dnes po téměř třiceti letech lze poměrně spolehlivě srovnávat.
SRBSKO je z mého pohledu jako cesta do skanzenu. Takto to u nás vypadalo před třiceti lety. Totální nedostatek peněz na základní údržbu infastruktury (rozbité silnice, absence dálnic, rezavé stožáry, opuštěné a rozpadlé průmyslové podniky, komíny a v z nich černý kouř), šedivý, špinavý a neudržovaný veřejný prostor (hřiště stará 50 let, neudržovaná zeleň, parkování dle libosti, vše staré rezavé, otlučené, nefunkční, nikde tráva květiny, cokoliv, co by člověka potěšilo a osvěžilo). Člověk je tu od prvního pohledu pro stát a veřejnou zprávu až na posledním místě. Vše je podřízeno tomu, aby to alespoň nějak fungovalo a celé se to nezhroutilo.
Lidé nejsou veselí ani barevní a je na nich vidět, že se to všechno nějak snaží přežít. Na silnicích panuje totální „palermo“ a kdo má větší „káru“ ten jede. Život tady nemá žádnou cenu a značky omezující rychlost jsou tady spíše na parádu.
V obchodech je vše, co si jen můžete přát, ale každý krám je horší variantou vietnamské večerky, kterou známe od nás. Chybí ctění základních pravidel skladování a kontroly potravin. Je to prostě úplně mimo naše chápání a zákony.
Samostatnou kapitolou jsou pohraničníci a celníci. Tady je závan starých časů snad nejpůsobivější. Absolutní arogance, nadřazenost, povýšenost a samozřejmě pomalost. Jakýkoliv člověk v uniformě na hranicích je prostě Bůh a Vy můžete jenom doufat, že se dobře vyspal, najedl nebo mu přišla výplata. Fronty vozidel jsou obrovské a jako člověk neznalý věci se jenom snažíte chovat jako místní a prokličkovat mezi desítkami kamiónů někam do míst kde se, možná, odbavují osobní vozy (na značení zapomeňte a na nějaký vstřícný přístup také). Pro místní příslušníky jste ti „zápaďáci“, kteří měli štěstí a jsou v EU. A dávají Vám to sežrat.
Lidé v Srbsku jsou hodní, ale frustrovaní. Jejich země nevzkvétá (nebo alespoň ne tak, jak by chtěli). Jejich sny o lepším životě trvají již několik generací a pořád jsou v dálce a v mlze. Jsou bytostně přesvědčení o tom, že vstupem do EU jsme jako Češi dostali ohromnou příležitost a využili jsme ji.
RUMUNSKO mě překvapilo ihned po průjezdu hranic. Naše zakořeněná představa, že Rumunsko je zaostalá země se spoustou „nepřizpůsobivých občanů“ dostane ránu hned za hranicemi. Dálnice z Maďarska směrem do vnitrozemí je luxusní a ani jedna z těch českých s ní nesnese srovnání. Moderní stavba s odpočívkami západního střihu a neplacenými toaletami (čisto, krásno, útulno s neustálou uklízecí službou). Podél cesty pravidelně cedule s ujištěním, že dálnice je financována z prostředků EU – pro každého kdo tady jede je výhoda EU jasná.
RUMUNSKO se za posledních několik let zcela výrazně proměnilo a jeho tvář, alespoň na západ od Bukurešti, dostala zcela novou podobu.
Za vším je potřeba hledat EU a investice do infrastruktury, obnovy památek, kulturních institucí a životního prostředí je tady znát na první pohled. I všude přítomné odpadky jsou někde zaskládkovány a uloženy a nejsou tolik na očích. Investice jsou samozřejmě vidět nejvíce ve městech a na venkově jde vše o dost pomaleji, ale tuto paralelu známe i z ČR.
Na východ od Bukurešti je už situace zcela jiná. Jedním slovem lze tuto část země hodnotit jako jeden ohromný nepořádek. Ten se týká nejenom věcí, ale i lidí.
Je velmi dobře vidět, že ekonomická aktivita sebou přináší investice a tyto mají vliv na rozvoj infrastruktury a veřejného prostoru.
Samozřejmě, že tato část Rumunska má ohromný turistický potenciál, ale jako všude jinde platí, že turisté dnes vyžadují nějakou úroveň služeb, cestování a nakonec i zprostředkování zážitků. Nejlépe je na tom ubytování, kde téměř všechna nabízená zařízení jsou již na velmi dobré úrovni včetně ubytování v soukromí.
Z mého pohledu je velmi jednoduché prostě udělat ubytování a velmi rychle z reakcí klientů a z utržených prostředků přetvořit svoji službu k obrazu mých zákazníků. Tyto investice sice nejsou podpořeny žádnými dotacemi, ale podnikatel je velmi rád a rychle provede změny, pokud mu tyto přilákají další zákazníky. Příroda a kulturní památky jsou jednoznačně lákadlem, kterému bude podléhat čím dál více turistů.
V principu je jasně vidět kde EU pomáhá a k čemu je pomoc dobrá (tím netvrdím, že EU nedotuje v Rumunsku i špatné a neefektivní projekty). Nová silnice nebo železnice dokáže do „chudších“ oblastí přivézt návštěvníky a z financí, které tady návštěvníci nechají již místní komunita investuje do zlepšení místních podmínek a služeb.
Velikost země jako je Rumunsko dokáže krásně vykreslit, jak infrastruktura dokáže pomoci rozjetí podnikání a oživit investiční aktivitu místních komunit.
Z této země se sice pomalu, ale jistě stává plnohodnotná evropská země a přínos je zřejmý jak pro místní obyvatele, tak pro zahraniční návštěvníky. Skoro by se mi chtělo říci, že EU tady zanechává velmi prospěšnou a na první pohled viditelnou stopu. Zcela bezpochyby EU pomáhá a zpřístupňuje zemi dalším domácím i zahraničním investorům.
ČESKÁ REPUBLIKA se od Srbska a Rumunska odlišuje na první pohled. Kupodivu to není stavem páteřní dálniční sítě, ale především absencí odpadu, který se vyskytuje v prostoru.
Je až neuvěřitelné jak se naše země změnila za posledních 30 let. Pamatuji si jasně, že za mého dětství se skládka nacházela naprosto všude (mělo ji každé město, každá vesnice, každá chatová oblast). Všude se na slepých cestách a u polí nacházely hromady sutin, chemikálií, starého harampádí a my kolem nich chodili a jezdili a považovali jsme je za součást našich životů. Bylo pro nás normální je míjet a pro většinu z nás je i tvořit. Tady je srovnání se současným Srbskem úplně přesné – tam je tento problém stejný jako u nás a určitě se jej ještě nenaučili řešit. V Rumunsku jsou na půli cesty a nejsou již vidět ty hromady, ale odpadky jako takové se „válejí“ opravdu všude. Je jasné, že EU přinesla nejen jasná pravidla a příkazy pro skládkování, ale vlastně nás naučila za 30 let úplně změnit názor na naše životní prostředí.
Naše dálnice sice nejsou úplně super, ale mosty, silnice, chodníky a náměstí jsou již plně srovnatelné se západní Evropou. V Rumunsku na tom zatím intenzivně pracují a v Srbsku se, z mého pohledu, ještě nestihlo začít.
Přínos EU je v těchto ohledech zcela zjevný a hmatatelný a nelze jej zpochybnit. Bez EU bychom jako země zůstali na chvostu evropských zemí a dodnes bychom marně hledali v našich rozpočtech peníze na investice do věcí, které dnes považujeme za naprosto normální.
Pokud budeme chtít kritizovat EU musíme vědět, že vše, co jsme nesprávně investovali nebylo rozhodnutím odněkud shora, ale naším vlastním. Pokud selhala nějaká kontrola byla to kontrola naše. Pokud jsme investovali do špatných projektů vymysleli jsme je my. Pokud jsme investovali do něčeho, co jsme nedotáhli byla to naše špatná práce. Pokud jsme přijali nějaké špatné zákony pod rouškou nařízení z EU byla to pouze výmluva.
Nedokázali jsme po dlouhá léta najít shodu na tom, že je potřeba EU podporovat. Neustále jsme hledali zástupné a marketingově líbivé důvody jak udělat z EU něco, co nám škodí.
V současné době došlo naše pokrytectví tak daleko, že se všechny politické subjekty naprosto odchýlili od kritiky EU a pokud se k ní nestavějí kladně, minimálně se k EU ní staví pozitivně (nepočítám SPD kde je zdravý rozum zastíněn fanatismem nebo nedostatečnou inteligencí). Všechny politické síly v ČR vcelku jasně deklarují pozitivní vztah k EU, a přesto se nám nedaří přesvědčit lidi, že je to správně.
Lidé si neumí nikdy vážit toho, co dostali zadarmo a ČR je typickým příkladem toho, že lepší věci, které jsou zadarmo, se úcty nedočkají.
Každý, kdo se rozhlédne kolem sebe vidí něco, co nám EU pomohla vybudovat nebo k čemu nám vyšlapala cestu.
Zcela vážně u nás zaznívají hlasy, že by bylo lepší EU opustit a být samostatnou zemí. Není tomu tak. Pokud nechceme zažívat ponížení na našich národních hranicích (ano už si to nepamatujeme, ale přejet hranice bylo mnohokrát o ztrátě důstojnosti a ponížení), pokud nechceme osamoceně bojovat s nadnárodními korporacemi mnohokrát většími než celý náš stát (ano, klidně by si nás mohli bez EU koupit – mají na to), pokud nechceme být ohroženi sousedy bez závazků k nám (viz Ukrajin a Rusko), pokud chceme volně cestovat, přepravovat zboží, svobodně podnikat, musíme naše členství v EU podporovat všemi prostředky.
V dnešním globalizovaném světě je naší jedinou nadějí, jak uspět, být vzdělaným, inovativním a svobodným národem, který si jasně uvědomuje kde je jeho místo a dokáže spolupracovat s dalšími národy, které mají stejné cíle a stejné smýšlení. Nikdy totiž nedokážeme posouvat život kolem nás bez našich sousedů, se kterými máme dobré vztahy. V současném globalizovaném světě musíme naplno využít výhody, že v jednotě je síla a silou EU uspět na světových trzích.
Zdeněk Chmelík, TOP 09 Liberec
