Téměř polovina lidí se aktuálně bojí Ruska. Na blízké Ukrajině se dnes střílí a umírají lidé. Máme se opravdu tak bát, a jak je na tom ve skutečnosti naše armáda?
Když před měsícem v Praze šéf NATO Rasmussen vybídl k větším investicím do armády, měl pravdu. Nejenže na ni stát od roku 2007 dává o čtvrtinu méně peněz (dříve 55, dnes 42 miliard korun ročně), ale česká armáda by se dnes mohla nazvat armádou na "vývoz". Její větší část je totiž spíš "expedičním sborem" než akceschopnou jednotkou na obranu. V posledních letech plní politické zadání v zahraničí. Přesto si troufám si říct, že naše země má ještě stále k obraně dostatek vytyčených vojáků.
Trocha čísel: K okamžitému nasazení má naše armáda zhruba 9 tisíc mužů a žen. Od tohoto čísla musíme odečíst asi tisíc až 2 tisíce mužů a žen, kteří působí zahraničí nebo jsou nasazení na misích. Tito vojáci jsou kvalitně vyzbrojeni, výstroje i vybaveni. Mohou být nasazení do boje v řádech hodin až dnů. Naše aktivní dobrovolné zálohy čítají 14 tisíc vojáků. Nasazení by bylo možné už do 60 dnů, povolání dalších záložníků (400 až 600 tisíc) - jádra armády, by ale trvalo až 90 dnů a problém by bylo jejich vybavení. A pokud bychom chtěli mít k dispozici brance, pak by to byla ještě delší cesta. Systém přípravy branců je odlišný, musí se především připravit. S výcvikem bychom tak mohli mít k dispozici další tisícovku až 10 tisíc vojáků, ovšem nejdříve za 120 až 180 dnů.
Stačilo by to v případě, že by se k nám rozšířil jakýkoliv válečný konflikt? Pokud bychom vycházeli z analýzy zahraničních armád, pak by naším vzorem mohla být ta izraelská. Dokázala vybojovat několik válečných konfliktů s početně silnějším nepřítelem. V našich podmínkách budeme muset hledat kompromis.To znamená asi něco mezi izraelským a švýcarský modelem armády. Nyní jsme v regulérní válce. Nad tím bychom se měli zamyslet.
