Vzpomínkové setkání na rok 1968 na náměstí T.G.M. ve Dvoře Králové

Projev Veroniky Tomkové (TOP 09)

Vážené dámy, vážení pánové, vážení spoluobčané, dnešní den je v historii našeho státu natolik významným, že si zaslouží své připomenutí také v našem městě. Velmi si vážíme toho, že jste si v dnešní podvečer udělali čas a přišli s námi vzpomenout a uctít nejen oběti okupace srpna 1968, ale vzpomenout také na čtvrt milionu Čechoslováků, kteří emigrovali, vzpomenout na ty, kteří tu zůstali sami, v nesvobodě. Vzpomenout na 200 tisíc politických vězňů a jejich životní osudy. Dovolím si citovat kroniku našeho města, která popisuje dění srpna 1968 ve Dvoře Králové.

V prvních nočních hodinách tohoto dne před 50 lety vstoupila vojska pěti armád Varšavské smlouvy do naší republiky a započala s jejím obsazováním. Také Dvorem Králové proudily po vstupních komunikacích části motorizovaných vojsk. Předseda Městského Národního výboru učinil k občanům města ještě před osmou hodinou ranní rozhlasem toto prohlášení: „Pevně stojíme za prezidentem Československé socialistické republiky, za Ústředním výborem Národní fronty, za Ústředním výborem Komunistické strany Československa v čele se soudruhem Dubčekem, za vládou republiky. Nesouhlasíme s neuváženým obsazením republiky vojsky Varšavské smlouvy, s porušením suverenity a nezávislosti našeho státu. Vyzýváme vás ke klidu, pořádku a důstojnosti, nezadejte příčinu k násilnostem, zbytečným provokacím tak, aby nedošlo k tragickým událostem. Funkcionáři města zůstávají nadále ve svých funkcích, do kterých byli řádně zvoleni občany města a jsou odhodláni v nich setrvat tak dlouho, dokud lidé sami nerozhodnou.“

Hned v ranních hodinách se vytvořily veliké fronty před obchody s potravinami. Na veřejných budovách byly vyvěšeny státní vlajky na půl žerdi, někde se objevily i černé prapory. Také na kostele. Celé město bylo zaplaveno transparenty v polštině a ruštině vyzývající intervenční vojska k návratu domů. Stejně tak bylo mnoho protisovětských hesel na zdech domů, vozovkách a na nákladních autech. (Dodnes je patrný nápis „идти домой“ na domě v Hradecké ulici).

Kromě jednání vedení města probíhala jednání se zástupci sovětské a polské armády. Její část se zdržovala na území města pod mlékárnou na silnici ke Zboží. Na 23. srpna byla vyhlášena generální stávka na protest proti obsazení republiky, za propuštění našich státníků a odchod vojsk. 2. září odešla polská vojenská jednotka. Vládním prohlášením z 13. září bylo sděleno, že poslanci považují plnění moskevských dohod za jedinou cestu k normalizaci života. Dne 18. října byla uzavřena smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. Tento „dočasný“ pobyt trval dlouhých dvacet let…

Ing. Veronika Tomková (radní města Dvůr Králové nad Labem za TOP 09)

Projev Filipa Pýchy

Dámy a pánové, scházíme se tu dnes, abychom si připomněli jednu z nejtragičtějších událostí v moderních dějinách naší země. 21. srpna 1968 došlo k invazi pěti armád zemí Varšavské smlouvy do Československa. Cílem vojenského vpádu bylo potlačit proces politického uvolnění známý jako Pražské jaro. Invaze se kromě dominující Sovětské armády zúčastnila vojska Polska, Maďarska, Bulharska a východního Německa. Armády asistujících zemí Československo ještě téhož roku opustily, sovětští okupanti setrvali na území Československa až do roku 1991.

Na euforii spojenou s odchodem Sovětské armády v roce 1991 nikdy nezapomenu. K roku 1968 vám ale vlastní vzpomínku nabídnout nemohu. Sáhnu tedy po příběhu zprostředkovaném.

Mám k Rusku blízký vztah. V devadesátých letech minulého a nultých letech tohoto století jsem pravidelně cestoval po celé Ruské federaci. Jsem člověk, kterému se s Ruskem v myšlenkách automaticky spojí Dostojevský, Tolstoj, Bulgakov či Vysocký. Nepřekvapím vás tedy příliš, když nyní řeknu, že chci dnes připomenout hrdinství osmi Rusů.

25. srpna 1968 se na moskevském Rudém náměstí v tehdejším Sovětském svazu uskutečnila malá a krátká demonstrace. Před chrámem Vasila Blaženého se v poledne shromáždilo osm lidí. Připomeňme si je jménem: Konstantin Babickij, Vadim Delone, Vladimir Dremljuga, Viktor Fajnberg, Natalja Gorbaněvská (s novorozencem v kočárku), Pavel Litvinov, Larisa Bogorazová a Taťjana Bajevová.

S sebou měli československou vlaječku a transparenty s hesly: "Ztrácíme své nejlepší přátele", "Hanba okupantům", "Za vaši a naši svobodu", "Svobodu pro Dubčeka" a také česky napsaný text: "Ať žije svobodné a nezávislé Československo!".

Během několika minut byli demonstranti napadeni, naloženi do aut KGB a převezeni na policejní stanici. Účastníci demonstrace přesvědčili teprve 21letou Taťjanu Bajevovou, aby prohlásila, že na místě byla náhodou a s celou akcí nemá nic společného. Krátce na to byla propuštěna.

Ostatní byli odsouzeni k několikaletým trestům vězení, k pobytu v pracovních táborech nebo ve vyhnanství. Viktor Fajnberg a Natalja Gorbaněvská měli nařízenu psychiatrickou léčbu, která, podle jejich pozdějších výpovědí, obnášela například mučení farmaky.

Natalie Gorbaněvská vždy vysvětlovala, že jejich čin byl věcí svědomí. Pokud se objeví alespoň jeden občan Sovětského svazu, který otevřeně projeví nesouhlas s invazí, pak už nelze říkat, že s invazí souhlasil celý národ.

Od okupace uběhlo 50. let. Okupanti opustili naše území před 27 lety. Považuji za absurdní, že je ještě dnes nutné vyvracet lživou propagandu, která se snaží prezentovat invazi do suverénní země, únos jejích představitelů do cizího státu a nastolení loutkové vlády jako pomoc proti smyšlenému Západem organizovanému puči.

Všem, kteří těmto nesmyslům věří nebo je šíří, bych rád připomněl platné oficiální stanovisko Ruské federace, ke kterému se přihlásil i prezident Putin, podle něhož invaze vojsk Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem do Československa roku 1968 byla jasným porušením mezinárodního práva.

Se smutkem konstatuji, že propagandistická lež o bratrské pomoci nabírá momentálně v Rusku na síle. Průzkumy ukazují, že polovina dnešních Rusů o okupaci Československa roku 1968 nic neví a celá třetina Rusů invazi schvaluje. Během posledních deseti let stoupl počet Rusů, kteří invazi schvalují, na dvojnásobek. Stává se občas, že lež o pomoci Československu šíří dokonce i oficiální média ruských státních institucí - například roku 2017 se taková propaganda objevila na armádním webu Zvezda a způsobila diplomatický incident, kdy se představitelé Česka (včetně prezidenta Zemana) i Slovenska dožadovali od ruských představitelů omluvy za překrucování historie. Od článku se poté distancoval premiér Medveděv, armádní portál se za článek se omluvil a vymazal ho.

Přes pesimistická čísla z ruských průzkumů stále věřím, že jednou v budoucnu se vztahy mezi Rusy a Čechy pročistí. Sním o chvíli, kdy se ruské děti budou ve škole učit o zavrženíhodných praktikách sovětské diktatury a mezi mnohými událostmi se dozvědí také o okupaci Československa. Sním o chvíli, kdy nějaký ruský prezident přijede do Prahy uctít minutou ticha oběti invaze a, ještě než se přesune do Bratislavy, ujistí český národ o tom, že Ruská federace okupaci Československa roku 1968 odsuzuje a hlásí se k hrdinství osmi bezbranných lidí na Rudém náměstí. A pak český prezident vyzve českou veřejnost, ať si na příkladu těchto osmi lidí uvědomí, že nejen Čechoslováci, nejen Moskvě podřízené satelity, ale i sami občané Sovětského svazu, tedy i Rusové, byli obětí tehdejšího zločinného systému. Děkuji vám za pozornost.

Filip Pýcha (Zelení)