NEW YORK/PRAHA Vypadá to jako scénář hollywoodského katastrofického filmu. New York, Londýn, Benátky, Šanghaj či Sydney se v roce 2100 ocitnou pod vodou a hladina světových oceánů vzroste téměř o dva metry. Na Hollywood ale zapomeňte, může jít o realitu. Alespoň podle poslední vědecké studie, kterou ve středu zveřejnil renomovaný časopis Nature. Studie se opírá o zdokonalený počítačový model Antarktidy a pracuje s hypotézou odštěpení západoantarktického ledového příkrovu, který má větší rozlohu než Mexiko. Model vědcům vůbec poprvé umožnil pracovat s podobnými situacemi v minulosti, například před 125 tisíci let.
Jak píše deník New York Times, dívali se klimatologové na ledový příkrov dlouho jako na Damoklův meč visící nad naší civilizací. Potenciální katastrofické dopady jeho odštěpení a následného roztání ale očekávali v řádu stovek, ne-li tisíců let. Nová studie ale přišla s jiným zjištěním – roztátý kus ledovce by mohl hladinu světových oceánů zvýšit o šest stop (asi 180 cm) už v tomto století.
To je zhruba dvakrát vyšší zvýšení hladiny oceánů, než ve svém nejhorším scénáři předpokládali vědci z mezivládního klimatického panelu OSN před třemi lety. Krize spojená se zatápěním rozsáhlých pobřežních oblastí by tak bezprostředně ovlivňovala životy dnes narozených dětí.
Po roce 2100 by se podle vědců odtávání ledu ještě zrychlilo a hladina oceánů by narůstala každý rok o více než 30 centimetrů až do poloviny 22. století. K podobnému zvýšení už došlo v geologické minulosti Země vícekrát, vždy ale roztávaly mnohem větší kusy ledu než dnes.
„Neříkáme, že se to určitě stane,“ citoval New York Times jednoho z autorů studie, Davida Pollarda z Pensylvánské státní univerzity. „Myslím ale, že upozorňujeme na nebezpečí, kterému bychom měli věnovat mnohem větší pozornost.“ Mezi „zmizelými“městy by podle vědců mohl být například New York, Miami, New Orleans, Londýn, Benátky, Šanghaj, Hongkong nebo Sydney.
Odborníci sice připouštějí, že by se nejlidnatější města dala ochránit pobřežními bariérami, zároveň ale upozorňují na fakt, že například 15 tisíc kilometrů dlouhé pobřeží USA celé uchránit nelze. Obrovské oblasti by tak zalilo moře.
„Dalo by se o tom uvažovat všelijak a tohle označit za kachnu. Doufám, že se tak stane. S tím, co víme, ale nemůžeme lidem říci, že tomu věříme,“ prohlásil Richard B. Alley, další expert na ledovce z Pensylvánské univerzity. On sám pod studií podepsán není, autoři ale částečně vycházeli z jeho výzkumů stability ledového příkrovu.
Tání ledovců vědci podcenili Názory vědců na novou studii se různí – někteří ji označili za významnou, někteří dokonce za milník ve výzkumu, všichni ale zdůrazňují, že jde zatím jen o jednu práci, která nemusí mít v otázce západní Antarktidy ani zdaleka poslední slovo.
„Já jsem přesvědčený, že je ta studie správná,“ řekl LN bývalý ministr a ředitel Centra pro otázky životního prostředí UK BedřichMoldan. Domnívá se totiž, že v rámci IPCC (Mezivládní panel pro změny klimatu, pozn. red.) byla otázka kryosféry poněkud podceněna: „Vědci počítali s termálním rozpínáním oceánu a tání ledovců bylo potlačeno.“ Moldan navíc připomíná, že se klimatologové bojí nařčení z aktivismu, a drží se proto vždy jen velmi konzervativních odhadů.
Menší části ledovce se už v západní Antarktidě začaly odlamovat, nejznatelněji v roce 2002; výše zmíněný doktor Alley ale svým kolegům vnukl myšlenku, co by se stalo, kdyby globální oteplování začalo ohrožovat i obrovské plochy plovoucího ledu, které chrání a podepírají západoantarktický ledový příkrov. Výsledkem by podle studie bylo zhroucení nestabilních ledových útesů do vody.
Podobný scénář by se opakoval i na východním pobřeží Antarktidy, tam by k němu ale došlo až v roce 2500, což poněkud přesahuje dnešní představivost.
Vědci každopádně přišli i s dobrou zprávou – šanci zachránit západoantarktický lední příkrov lidstvo má, pokud výrazně omezí vypouštění skleníkových plynů do atmosféry. Studie se tím liší od předešlých prací, které tvrdí, že rozpad příkrovu už začal a je nezastavitelný. Emise by však lidstvo muselo snížit radikálně, dohoda uzavřená loni na klimatickém summitu v Paříži nestačí.
Lidové noviny
Milan Rokos
